Taky vám přijde, že máte prostě na všechno smůlu?

Mám novej job, říkal jsem si, že si pěkně ušetřim. Jelikož ani skoro vůbec nebejvám nemocný, do práce chodim v čas a nedělám problémy.
Jenže jsem chytl na 1 den zimnici. Druhej den jsem ještě omdlíval v práci (pač tam bylo nesnesitelné horko) a byl jsem poslán k doktorce, která na základě téměř ničeho mi dala neschopenku. Samozřejmě že při další prohlídce mi nic nenašla a řekla, ať přijdu zase. A opět nic. Nyní ani není jisté, zda vůbec peníze dostanu. K tomu mám v háji těsnění v autě, takže musim dát na opravu, protože známej nepočká, bába taky ne a vzhledem k neschopence, i když bych výplatu dostal, bude malá a téměř nic mi nezbyde, takže bych si zase musel půjčovat a zas něco někomu další měsíc dávat.
A to je jen pár příkladů, přijde mi jako kdyby se všechno kupilo najednou. Do toho furt nějaká kritika od rodičů (to jsem zde psal kdysi) a furt samej stres, samej spěch.

Jak si mam poradit s takovejma věcma? Nedokážu udržet chladnou hlavu a šíleně panikařim.