Strach ze smrti?

V těchto případech dokáže pomoci psycholog, moc dlouho bych nepřemýšlel a skočil za ním, tohle se samo od sebe nesrovná.

Jestliže jste 2 měsíce po porodu a dlouhodobě máte tyhle obavy, které se teď ještě zhoršily, neváhejte a požádejte Vašeho lékaře, aby Vás poslal k psychologovi. Je třeba to řešit a samo to neodezní, na nic nečekejte, čím dřív začnete, tím dřív si budete bez zbytečných strachů užívat své děťátko!
Doplňuji:
Tome, tentokrát s Vámi velmi důrazně nesouhlasím! Tazatelka zde píše, že je po porodu, to je velmi náročné a citlivé období, z podobných obav se může vyvinout až laktační psychóza, což je velmi nebezpečné. Rozhodně bych to nezlehčovala, je třeba zajít k lékaři – raději dřív než později!!!

Upravil/a: Deli

Zkuste si takove myslenky sama sobe " zakazat ". Tim vic , cim na to myslite , tim je i vetsi pravdepodobnost , ze se to stane. Myslenky nam ridi zivot vice nez si myslime.
Okamzite , pri takove myslence si reknete , ze ji " jako " splachnete do zachodu … , a pak sama sebe pochvalte , ze to jde , a ze to mozna ani neni tak tezke. 🙂
Zacla bych touhle " samoterapii ".
Verte v silu myslenek , ale jen tech pozitivnich. Spatne myslenky vas zbytecne vysiluji … , vysiluji i vas vztah k manzelovi a rodine.
Snad , verim , ze to zvladnete i sama. ! 🙂

• iv-

Psychiatra ne, není to duševní choroba.
Psychologa ne, potřebuješ řešení, ne si popovídat.
Psychoterapeuta ano, existují psychoterapeutické metody, které na to zabírají.

Někteří lidé jsou skutečně náchylnější k úzkostlivosti než jiní, a zvlášť my ženy máme tendenci příliš nad vším přemýšlet a dělat si starosti. S tímhle bych si zašla k psychologovi. Psychiatr řeší duševní nemoci, ale tohle podle všeho nemoc není – ovšem správně vám poradí jedině odborník. Pokud máte dva měsíce po porodu, jedná se o zátěžovou situaci a psychické problémy se v tomto období zhoršují. Kdybych vám mohla poradit z vlastní zkušenosti – tak já jsem taky trpěla úzkostmi a strachem z jistých věcí, kolikrát jsem celé noci probrečela a přes den jsem byla úplně mimo, a přešlo to samo s věkem a také s tím, když jsem si tyto „věci“, kterých jsem se obávala, sama prožila. Pak také moje mamka prožívala něco podobného, co vy, když se narodila moje mladší sestra – měla strach z nemocí a z infekce, úplně přestala používat vejce (bála se salmonely) a když dělala se syrovým masem, tak přímo šílela aby se k ní někdo nepřiblížil. A také furt uklízela, vše drhla všelijakými desinfekcemi atp. Vždycky se chvíli chovala normálně, a pak najednou se z ní stal blázen, jakoby svoje chování nedokázala ovládat. Řekla bych že šlo o projev poporodní deprese, a srovnalo se to úplně samo, už ani nevím jak, ale dnes už je moje mamka zase úplně normální (spíš si někdy říkám že alespoň jednou za 14 dní by uklidit mohla :D). Pokud máte strach z plicní embolie a hůře se vám dýchá atd., jde podle všeho o psychosomatiku. Úplně vás chápu, i já jsem se tenkrát za svoje problémy styděla a nikomu jsem nic neřekla, maximálně jsem naznačovala, ale styděla jsem se říct čeho se to vlastně bojím. Ale myslím si, že kdybyste se svěřila někomu blízkému, určitě by vám to pomohlo, a psycholog by vám také pomohl! Přeji ať je brzy vše zase ok.

• Po porodu nejsou neobvyklý deprese. Měly by vymizet. Určitě se taky bojíš smrti, protože instinktivně potřebuješ chránit svoje dítě.
• Smrt čeká na každýho. Bát se smrti znamená žít v neustálym strachu. K čemu je takovej život? Všechni umřem. Někdo dřív, někdo pozdějc. Tak proč si nedopřát trochu smíření, klidu. Nesmrtelnost si nevymodlíš, strach ničemu nepomůže.
• Je tolik možností jak umřít – může ti prdnout žilka a způsobit krvácení do mozku, může tě sejmout auto, někdo půjde vykrást trafiku a omylem tě sejme, je toho tolik… ale můžeš tomu taky přispět svym chronickym napětim právě ze strachu ze smrti – budeš vyčerpaná, tim pádem míň pozorná, tim pádem náchylnější k nehodám. Tvoje imunita ve stresu pracuje hůř. Čim víc se budeš smrti bát, tim jí budeš blíž.

Navíc, co je na smrti špatnýho? Když budu volně citovat Senecu: „Když umřeš absolutně a nebude nic – zmizí všechna bolest a utrpení. Nebo umře jen tělo, zbyde z tebe duše, tudíž ta lepší část.“

Strach z věcí, který ve skutečnosti neexistujou (a podle statistik tě zřejmě ani nepotkaj) tě jen zbytečně vyčerpává a pomalu ničí.

Tady vám nikdo nepomůže. Ještě vám nasadí většího brouka do hlavy. Vypadá to na nějakou fobii ať už je příčina jakákoliv. V pohodě navštivte sama nějakého psychiara ve vašem okolí. Nikdo se to nemusí dozvědět ( ani váš praktický lékař), pokud máte obavy v tomto směru. Myslím si že nějaké mírnější antidepresivum to napraví a do roka budete v pořádku, ale to bych nechal na odborníkovi.
Je to daň současné době !!!

Docela slušná diagnoza hypochndra.Možná by stačilo,méně se zabývat sama sebou,a ušetřenou energii a čas,věnovat své rodině,a když zbyde,tak těm,kteří to opravdu potřebují.Smiř se s tím,že smrt neoblbnem.Tak je potřeba si život užívat,a ne si ho svým nesmyslným jednáním a strachováním zkracovat.

to je typický případ začátků panické poruchy, a asi bych doporučil navštívit rovnou psychiatra protože se to obvykle zhoršuje a rozhodně to člověk sám nezvládne.Psycholog v tomto případě moc nepomůže protože nemůže předepisovat léky. Také v tom má svojí roli právě hormonální nerovnováha po porodu která takové poruchy často spouští.