Stanoví neustálé rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými konečné ceny na trhu? A jaká je kvalita zboží uvnitř rozvoru?

Cenu zboží a služeb určuje poměr nabídky a poptávky. Nikoli rozdíl mezi chudými a bohatými.

Upravil/a: Edison

Jenom k tomu sirupu(tedy nejsem znalec) – v práci se nám jeden čas snažili vyjít vstříc a kupovali sirup v 5 ti litrových butelách. Žluťák ještě, ale červeňák to bylo něco! Když se to nalilo do hrnku, tak hrnek zůstal červeně zbarvený i po umytí. Naopak láhev se naředěným sirupem nechaná na slounci brzy vybledla natolik, že nešlo poznat, jestli to není jen voda.
Jednou jsem měl takovou žízeň, že jsem se toho napil a opravdu! Už po vypití malého množství mě nejen přešla žízeň, ale i hlad, a to myslím na několik dní.
Závěr z toho je ten, že chudý, který si takový sirup koupí, ušetří po všech stránkách,i za jídlo. Zdá se, že je vše v pořádku.

Upravil/a: EKSOT123

Hodnotit celou tuto problematiku na základě vývoje cen a kvality sirupu je poněkud ošidné. Kromě toho je třeba si uvědomit, že podle komoušů byla ekonomika koncentrovaná politika a tudíž tehdy cena často nebyla cenou. Naopak dnes, alespoň ve zdejších končinách, ceny neurčuje trh, nýbrž všeovládající obchodní řetězce a jen zřídka i kontrolní mechanismy státu. Těmito pacholky je denně testována zákazníkova trpělivost kam až cenu zboží lze vytočit než se stane neprodejným. Proto ani 200%-tní marže se u nás nepovažuje nemravnou. Kupující není pánem zákazníkem, protože v regálech je sice poměrně široká nabídka, ta ovšem není určena poptávkou, ale tvrdým diktátem obchodníků dodavatelům. Osobně při srovnání cen s minulostí postupuji tak, že si nynější cenu výrobku dělím pěti. Poté je ihned zřejmé, že např. gothajský salám dnes stovku za kilo musí být aušus, když před osmadevadesátým kilo stálo 32 Kčs. Mohu takto kalkulovat díky tomu, že pamatuji dobu kdy se psalo syrup a bylo ve vyňatých slovech.

Upravil/a: dudu