Odpoveď byla označena jako užitečná

K první části hlavní otázky>
Popravdě neznám moc lidí, kteří vydělávají peníze JEN pro peníze. Pro většinu je to jen měřítko úspěšnosti a kdyby se jako takové braly třeba brambory, tak by z nich byli bramboroví latifundisté. Také je tu celkem DOST zásadní kritérum SVOBODY, které peníze dávají.

Ovykle se píše pouze tom, jak peníze svého majitele svazují (na tom něco je), ale o tom, kolik výhod (včetně SVOBOD – vezměte např. možnost kauce) přináší – aneb všichni jsem si rovni (všichni jsme stejně svobodní), ale někteří jsou si rovnější (jsou svobodnější) – o tom se moc nepíše, nejspíš proto, že je to každému tak jako tak jasné. :)

Většina z těch, kteří se tváří že jim „na penězích moc nezáleží“ se svého přesvědčení drží spíše dle pravidla „z nouze cnost“, i když znám i takové, kterým to věřím. Vždy se jedná o značně „excentrické“ jedince, kterým jsou „běžně uznávané hodnoty“ (nejen peníze) našeho světa srdečně ukradené. Pana E. Fromma sice neznám, ale instinktivně odhaduji, že spíš patří k těm prvním. ;) :D :D

K druhé části> Neřekl bych bohatý (rozhodně ne ve smyslu peněz), ale použil bych termín VZÁCNÝ. Jsou lidé, kteří sami mají málo a přesto by se rozdali – jenže jich není zase až tolik, kolik se o nich píše. Je štěstí pokud někoho takového znáte.

Rčení „peníze vládnou světu“ je stejně pravdivé a zároveň nesmyslné jako rčení, že v konečném důsledku „světu vládne vagína“! ;) :D :D

ad 1 – p. Holečková nikdy nepoznala opravdovou bídu, to je zřejmé.
ad 2 – Souhlasím. Až někdo vymyslí co s tím, bude z něj pracháč!
ad 3 – Hledět na peníze jako na prostředek, za nějž si můžeme pouze „něco koupit“ je HODNĚ zjednodušující. Peníze toho umí mnohem víc (pokud je náležité know-how ;) :D), ale VŠE si za ně skutečně nejde koupit. Na druhou stranu pravdu má i „soudruh stáršij lejtěnánt Alexej Meresjevovič Kepler – hrábě von Nemanitz und Zapalena lytka“, že MNOHO z toho, co se za ně koupit nedá, se značně přeceňuje!
ad 4 – Není. Ono není ani dostatečně pravdivé. Existují mnohem spolehivější metody, kterak přinutit člověka „ukázat pravou tvář“. Pravda ale je, že jsou mnohem drsnější.

Richard Muller to trochu postavil na hlavu: štěstí je krásna věc, ale prachy si za něj nekoupíš! Trochu cynické, ale trochu i pravdivé. Lepší je umřít šťastný a bohatý, než nešťastný a chudý. Akorát těm druhým se ze světa líp odchází. Sakum pikum, peníze jsou fajn, ale některé věci si za něj nekoupíš.

Kdo rozdává svoji moudrost, rozdává sám sebe. Bohatsví je konečné, ale co když někdo rozdává svoji hloupost a ta je jak se říká nekonečná?
Je neštěstí, když peníze jsou na prvním místě.

Ta čtyřka (4.) mně nepřijde nikterak drsná Ann, spíše přirozená. Přece člověk může ublížit, když spatří kořist (peníze), ovšem běda jemu, když pohled na krev jeho oběti v ní probudí divé zvíře. ;)

Oboje v otázce platí. Bohužel, celá společnost je pokřivená. I když si to mnozí uvědomují , tak většina jich na podobné pravdy příjde později, ale i tak jim společnost nedovolí dost dobře se z toho vymanit. Kvapem ubývá lidí, kteří se skutečně dokáží rozdávat. Někteří to sice tvrdí, a snaží se to dělat na komerční bázi, což to celé deformuje.
Kdo vládne penězům? Přece úzká skupinka nejbohatších. Díky svému vlivu .dokáží ovládat vše, v celé společnosti.

1. Ano, platí. Bohužel si už ani dost dobře dnes nikdo neuvědomuje, o co všechno tímto přicházíme.
2. Platí. Bohužel, vnímám to osobně tak, že u většiny lidí je žebříček hodnot značně pokřiven. Jsme jen málo ochotní, měnit pořadí svých hodnot. Pokud se to vůbec stane, tak většinou po nějakém silném prožitku.
3. Ano, bez peněz by hodně trápení vůbec nebylo.
4. Ano. Velmi často to tak bývá. Člověk o proti zvířeti , to umí většinou dokonale skrývat.