Šlápli jste si někdy bosou nohou do hovínka?

Také jako předškolní dítě pokud si pamatuji – u babičky a to do slepičince. Hezky to sklouzlo a jako na potvoru jsem přepadl do hnojiště. To bylo řevu (nemyslím z toho smradu – tenkrát mi to bůhvíproč zase moc nevadilo), ale protože babička se mnou hned flákla do té plechové pozinkované vaničky (jistě pamatuješ) kvůli „předmytí“, pochopitelně plné studené vody (na teplou k řádnému omytí jsem si počkal, musela se nejdřív ohřát na kamnech)! A to hnusný mejdlo (taková okrověšedá cihla) jak se mi dostalo do očí (bábi byla důkladná) pálilo jaxviň! Ale že prý jsem chlap a musím něco vydržet, takže jsem dostal ještě na prdel (to aby mne nenapadlo to v budoucnu opakovat nebo za to bulení, už nwm). :)

Jinak si tu pražskou situaci pamatuješ DOBŘE. Je až s podivem, že žádný Pražák není mistrem světa ve slalomu, protože trénuje CELÝ ŽIVOT, kdepak nějaký Tomba „La Bomba“! ;) :D :D

Jakožto dítě vesnice: Jasně.
Slepice nám běhaly po dvoře, my běhali v otevřených pantoflích (ze kterých se dalo vyklouznout) nebo bosí, takže vcelku běžná nehoda.

Konečne som pochopila svoje šťastie. Ďakujem.
Na rozdiel od Rokia sa mi stalo len v prírode a na dedinskom dvore

Nikoliv, ale jednou jsem šlápl do lejna, když jsem měl pouze ponožky, chodil jsem s tím asi 3 minuty po bytě a teprve pak jsem si toho všiml. Nakonec jsem tu spoušť uklidil.

Ano , stalo se mi to. Jednou v létě, když jsme měli malé děti a jeli jsme k rodičům, tak jsme někomu nedali plenky a já to toho v pokoji šlápl. No umyl jsem se.

… ano, naposled v létě, i několikrát, ale že by mi to přineslo štěstí si nějak neuvědomuju …

U nás byly mezi vozovkou a chodníkem šíroké pásy zeleně, kde hovínka až tak nevadila. Prajzáci byli tehdy v tomhle ohledu propsí. Pak ale přijeli „technické“, zeleň zplundrovali a položili zámkovou dlažbu. Hovínko na holý noze? Pche! Dneska se tam u nás do těch neuklizených hovínek kácí důchodci přímo pěkně na tlamu, jaký tam z tý dlažby bez zeleně v létě sálá horko!