S jakými pocity jste opouštěli „rodné hnízdo“ ?!

Rozporné pocity, ktoré si pamätám dodnes
Sama! Sebe! Paňou! Teraz uvidím, ale čo? Konečne bez rodičov, ale prečo?
A tak aj keď sme mali už vlastné hniezdo, rodné sme nikdy neopustili, tak isto i naše deti hniezdia vo svojom i našom …

Tenkrát dávno to byl pocit úlevy a svobody, jenže jak léta plynula, rodné hnízdo se pro mne začalo stávat znovu pevností bezpečí a jistoty. Po všech peripetiích života následoval návrat a i když je všechno jinak, hnízdo mi zůstalo 🙂

S dobrým pocitem. Bylo to moje dlouho zvažované rozhodnutí.

S úlevou. Jeden den jsem si sehnala podnájem a druhý den jsem si sbalila kufr s osobními věcmi a šla jsem. Od neustále se hádajících a peroucích se rodičů, bohužel mě to napadlo až v mých 25-ti letech, takže se na mých nervech to nenávistné soužití stačilo „pěkně podepsat“.