Rozeznáte už z dálky kohokoliv, jejž znáte, i přes různé typy slunečních brýlí? Či jen dost zblízka díky určitým rysům?

Jiná odpověď...

Jak kdy a jak koho.
Nepoužívej „jenž“, když to neumíš. Nebudeš působit vzdělaně, ale naopak trapně.

Upravil/a: quentos

Jiná odpověď...

Nepoznám nikoho ani z malé dálky, protože už mizerně vidím.

Jiná odpověď...

Já skládám celek z detailů, tím se odlišuju od většiny lidí, kteří vidí celek, a na nějaký detail hážou bobek z vysoka, pokud je k tomu někdo / něco nedonutí, poněvadž jsou líní, jako polské vši. 😅

Takže, čim více visuálně výraznější jsi, tím dříve seskládám z detailů celek a uvidím tě. Et e contrario, čím více „průměrný František“ jsi, tím více a více detailů budu muset zpracovat, abych měl jistotu blízkou materiální pravdě, že jsi to ty. A o to déle mi to bude trvat.

Hodně lidem jsem musel vysvětlovat, jako tříletému dítěti, že když řídím (to je jedno co), tak řídím, a ne, nečumím se, kde kdo se promenuje po chodníku, nebo čeká u přechodu. Pro mne je osoba u přechodu předmět, který lze srovnat s návěstí „výstraha / pozor“, nebo se žlutým světlem na semaforu, a ve chvíli, kdy vstoupí do přechodu, je pro mne červený světlo na semaforu / návěst stůj. To, jestli je to žena opačného pohlaví, medvěd na provázku, nebo Rokio Jurjevič, bývalý člověk, je mi – v danou chvíli – trojctihodně Wurst, protože v dnešním provozu na to prostě není čas. Takže proto oni na mne mávají, třeba, a já na ně „seru“. Já na ně neseru, já řídím, a oni jsou mimo „koridor“, takže bezvýznamní. 🤷‍♀️ Třeba.