Půjde někdo z vás na půlnoční?

Nazývat lithurgii eucharistie (mši) na vigilie narození páně „půlnoční mší“ je výrazem frapantních mezer ve znalosti křesťanské lithurgiky.

Vigilie, z lat. vigillia – bdíti, středočesky svatvečer, znamená bdění na modlitbách.

Křesťanskou tradicí, katholíky západního rithu hojně porušovanou (jak tzv. tradicionalisty, ku příkladu z Kněžského bratrstva svatého Pia X., tak pokoncilními NOM), je, že božská lithurgie, neboli lithurgie, při které se koná eucharistická večeře, se nesmí začít sloužit dříve, než jednu hodinu před svítáním a později, než jednu hodinu po poledni (viz. např. can.821 §. 1. CIC 1917).

Tradičně se smí lithurgie eucharistie cellebrovat v jiném čase, než mezi jednou hodinou před svítáním a jednou hodinou po poledni, jedině na základě indultu apoštolského stolce (u autokefálních církví patriarchy).

Jedním z generálních indultů, vycházejících z tradice, je, že v noci slavnosti narození páně (tj. 25. prosince) možno o půlnoci začít jedině konventní nebo farní mši svatou (viz. např. can.821 §. 2. CIC 1917).

„Půlnoční mše“ je, tedy, mše, která začíná o půlnoci 25. prosince. Mše, která začíná dříve, není „půlnoční mše“, leč mše sloužená na vigilie slavnosti narození páně. Dvacátým čtvrtým prosincem, totiž, končí postní období, 24. prosinec není ani slavnost, ani svátek, ale vigilie narození páně, tj. den, jehož noc by se měla trávit na modlitbách, a na který připadá přikázání postu zdrženlivosti a zároveň postu újmy (can. 1252 §. 2. CIC 1917).

http://librinos­tri.catholica­.cz/download/Ko­dexKop-OCR.pdf