Prosperovaly by firmy, které by byly řízeny všemi zaměstnanci?

Toto bylo velmi populární téma v 70.letech – viz odkaz na „ESOP“ (pravda Zeman to vytáhl ještě v nějakém svém prezidentné projevu).
Vývoj ale ukázal, že

• zapojení zaměstnanců jako stakeholderů je důležité, ale lepší cesta je v korporacích před dozorčí rady – v EU (a přes implementaci směrnic i v ČR je povinnost mít zaměstnance v dozorčích radách u akciové společnosti s více než 500 zaměstnanci
• zaměstnanci mohou být společníci v jiných formách podnikání, typicky v družstvech

Zdroj: https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Employee_Stoc­k_Ownership_Plan

Ne, byl by to chaos, bordel, bylo by to neefektivní a nejednotné. Ani se to nedá řídit, tam kde není řád, jasná pravidla nebo jednotné vedení s jasně vymezenými pravomocemi. Taková svoboda v práci a „sami sobě šéfém“, by znamenalo akorát anarchii.
Vlastnictví, řízení a vedení je rozdělené a dané. Souvisí s účelem založení toho podniku i s rozdělením povinností a odpovědnosti. Existuje vztah zaměstnavatele – zaměstnance. O řízení podniku se pak starají jdnotlivá oddělení a odpovědní jednotlivci, kteří jsou k tomu určeni. Kvalifikovaná správa. Management je vůdcovství. Skupina ani lid nejsou vůdce a nemá vůdcovské kvality.

Pokud by se mnozí zaměstnanci podíleli na zisku (byť zanedbatelně), to by byla jiná. Pokud by si sami zaměstnanci kupovali třeba akcie firmy (byli k tomu motivováni) nebo je v malé míře dostávali jako odměny nebo se zvýhodněním, to pak jo. Protože i takoví dělníci by viděli, že víc prosperující firmy a s většími příjmy, by znamenal větší zisk i pro ně. A motivovalo by je to pracovat víc a skutečně se snažit. Svědomitěji.

Taky je to o odvětví a profesi. Jsou různí zaměstnanci. A pak o člověku. S jinými přístupy. Plno zaměstnacnů žije v přesvědčení já proti němu nebo my proti nim. Zaměstnanci proti zaměstanavateli, kapitál proti pracovníkům. Majitelé, podnikatelé si častěji uvědomují, že jsou na jedné lodi (i když určitě né všichni). Zaměstnanci se častěji drží toho, že jsou vykořisťování, znevýhodňováni a že firma a majitelé bohatnou na jejich úkor. Někteři jsou schopni tu společnost sabotovat, aby jí uškodili (aniž by si uvědomili, že tím uškodí i sobě).

Upravil/a: tituly

Tondo, a proč tolik povyku, pro starý,
před desítkami let vyzkoušený a osvědčený
„systém“?
Zejména v zahraničí, ale i tady.
Nevím, zda jste správně pochopili autora eseje.
😉
Ono ani tak moc nejde o řízení firmy,
jako o její vlastnictví.
Na „svém“ se člověk více snaží (než na státním
a na cizím).
Možná méně krade a jeden hlídá druhého
(to platí, pro české poměry, jinde to lidi,
ani nenapadne = nosit domů, co se hodí).

ŘÍDIT firmu, zajistit odbyt, může ten, kdo to umí
nebo se to musí naučit.
Ber kde ber, někdo na to prostě nemá (i hlavu).

Bez ohledu na to, jakého měl článek ducha…
Je to, přece výplod kapitalismu (nejen vyspělého).

Podobně se to praktikovalo už i v některých,
neúspěšných a zadlužených JZD (děda zažil předchůdců, nebylo ny mzdy tam to tehdy selhalo, pro vysoké dluhy, nebylo na mzdy + socialismus, skončilo to jako Státní statky, až do revoluce :)).
První vlaštovky se u nás objevovaly ješě před válkou.

Zaměstnanci na „západě“, v USA, takto podpořili,
zvedli ze země několik potápějících se firem,
hotelů.
Žádné sci-fi. ani socialistická „pohádka“ to není 😁

Upravil/a: da ny

Ti studenti, ktere clanek presvedcil, tuhle eru nezazili!

Je to systém, který má za určitých podmínek potenciál. Když dělá něco jeden mravenec, tak to působí chaoticky. Ale když něco dělá 20 mravenců, tu se náhle objevuje řád a systém. Vznikne jakési kolektivní vědomí. Lidé nejsou výjimkou.