Proč se výraz „normální“ používá pro označení něčeho obecně uznávaného, když je to čistě subjektivní představa?

Protože matematika není maturitním předmětem.
O Gaussově křivce často nemají ponětí ani středoškoláci, kdejaká úchylnost se pak považuje za normální, protože se mnozí domnívají, že jde o subjektivní po­jem.

Je to sice subjektivní představa, ale ta je tvořena souborem objektivních skutečností získaných v životní praxi. Hodně záleží na tom, jak si definujeme hranici mezi normálním a nenormálním. Pro někoho je nenormální už jen to, že někdo poslouchá a dělá divné pohyby při techno párty, pro jiného je celkem v pořádku, když nosí cylindr a recituje při tom Shakespeara.

Proč si myslíte, že: „být normální je jen promarněním života“?
V dnešní době být opravdu normální, znamená celkem slušně vybočovat z řady 😉
..to je už v základu opravdu slušná zábava! xD

Jukni klidně na wiki na definice pojmů normalita a norma. Hlavně psychologické (+sociologické, etiketní) a statistické vysvětlení.
Optimalita, častost, pravidelnost, úměrnost. To vše znamená, že normální je to, co je běžné, nejčastější, co se nevymyká tomu, co je obvyklé, pravidelné. Co se výrazněji neodchyluje od (zaběhlého nebo přirozeného) standardu, většiny.
Něco trochu jiného je pak věc hodnot, zvyků a jejich vnímání v kultuře, společnosti (to je ten psychologicko-sociologicky-mravní pohled). Stále ale závisí na těch standardech/nor­mách. Tedy číslech. Souvisí spolu, protože to, co společnost bere jako hodnoty a zvyky se odráží v těch normách, vetšinové charakteričnosti, typických vlastnostech a většinovém uznávání. Standard.

„Společenské a kulturní hodnoty se někdy vyjadřují ve společenských a kulturních normách a společnost pak může více či méně důrazným způsobem vymáhat jejich dodržování.“
https://cs.m.wi­kipedia.org/wi­ki/Hodnoty#So­ciologie_hodnot

S tou subjektivou bys to měl víc rozvést. Normálnost je věc společnosti a jejich hodnot a pak taky statistického/ma­tematického zdůvodnění. S tou normálností to není o subjektivitě. Někomu se něco může zdát normální, ale pokud to neodpovídá zvykům/mravů. společnosti ani normám, pak to normální není. Genialita může být úctyhodná, obdivuhodná, možná závist vzbuzují. Ale častá ani normální není. Kolikrát ani akceptována většinou.

Pak je to všechno věc hodnot (morálky i svědomí) jednotlivce. Ale už se pak nejedná o normalitu ani vnímání normálností. Ale jednoduše jen o vnímání vlastních hodnot, zásad, názorů, postojů a toho, co upřednostňuje, či považuje za správné. Ale opakuji, že se nejedná o normalitu, vnímání norem atd.
Nenormálnost je zkrátka odchylka od normy.
Taky může platit, že co je normální v jedné kultuře nemusí být normální v druhé. To je dáno jejím vývojem, historií. Odráží se to v jejich mravech, uznávaných hodnotách, zvycích..
Normálnost může značit průměr (ne nezbytně) . Většina je průměr. Ten nemusí být nic zajímavého nebo výjimečného. Takže normálnost může být nudná, jednoduchá (ale v případě hodnot/mravů to není věc zajímavosti/zá­bavy). U pravidelnosti nehraje roli zábava nebo nuda. Až to, co člověk vnímá jako nudné nebo zajímavé/záživné je subjektivní vnímání. Každého muže bavit nebo se mu libit něco jiného. To je ta subjektivita, ale v tomto smyslu neovlivňuje normálnost. Ledaže by měla stejné „subjektivní“ vnímání a zásady většina. :)

https://cs.m.wi­kipedia.org/wi­ki/Norma#Druhy_no­rem
https://www.go­ogle.com/url?sa=t&sou­rce=web&rct=j&ur­l=https://cs.m­.wikipedia.or­g/wiki/Normali­ta&ved=2ahUKEw­jJnrT9l67uAhVE­pYsKHTbvBbgQFjA­EegQIHRAB&usg=A­OvVaw2PDBbifSu­DyTrra3VaoBSI&cshid=161­1272023838

Upravil/a: NoFear