Proč se většina lidí bojí kritiky a negativních názorů, které jsou možná i důležitější než ty pozitivní?

Kritizovat každý neumí. Je třeba toto umění trochu ovládát. Uvedu příklad pro virtuální svět kdy se debatuje online: Podívej se to co ti teď řeknu, tak myslím upřímně. Nemyslím to nijak špatně a rád bych ti předal nějakou zkušenost a zároveň upozornil na možné nedostatky. Nebude ti vadit když se o tom pobavíme? Pak záleží na odpovědi druhé strany. Málokdo pak řekne, že nemá zájem, protože jej zajímá o čem to bude. Vtip je v tom, že hodně lidí svou kritiku doslova chrstne jako kyselinu do uší lidí o kterých si myslí, tak trochu naivně, že oni to nějak stráví a budou pozorně naslouchat. První vlna bývá taková, že popřou vaše poznámky a když neustanete, tak začnou rozhovor stáčet jiným směrem a v této chvíli dost kritiků raději vyklidí pole a někdy se hned i omluví, čímš sice situace malinko zachrání, ale celá ta věc je pak trapná a někdy zanechá už tzv: neviditelné bariéry mezi lidmi v určitém směru konverzace. Pokud i tak nezachytíte tento odpor, tak může dojít k protiútoku a kyselina se bude lít do vaších uší z druhé strany. Začnete si vyčítat i nepodstatné věci a ve vzduchu je cítit zášť a nenávist. Stálo to za to, takto udělat? Nebylo by lepší z toho něco získat a kritizovat druhé s trochou té snahy? Tohle není řiťolezectví, ale prostě jen chytré kritizovaní. Lidé často nesnesou ani tu konstruktivní kritiku pokud jí nedostanou opatrně. Ze zkušeností mohu uvést i fakt, že dosti záleží i na tónu hlasu. Chce to mluvit klidně a pomalu, nezvedat hlas a být v pohodě. Pokud spěcháte a mluvíte i tak klidně, tak může i dobrá řeč působit agresivně. Teď si jistě řada z vás podvědomě myslí, že vám tu nějaký magor dává lekci jak konverzovat, ale za to já nemůžu, protože podvědomě se každý má na pozoru před každým. Ve škole se tyhle věci neučí a tak spousta lidí mluví a kritizuje absolutně nevhodným způsobem a nikdo nemá odvahu na to jim to říct v klidu a mírumilovně, aby o tom alespoň měli tušení. To jestli se někdo změní, či ne však nestojí na jednom rozhovoru s konstruktivní kritikou, ale na dlouhodobé snaze. Život je však krátký a hodně lidí má problémy sami se sebou. :) Sakra, proč já vlastně nedělám psychopat.. tedy psychologa?

1/ Lidé nemají rádi změny.
2/ Lidé jsou citliví na své postavení ve společnosti (co si o nich myslí ostatní).
Obě tyto „jistoty“ kritika narušuje a proto není přijímána pozitivně.

Zajímavé by bylo, kdybys uvedl jak jsi zjistil tu většinu? Je to zásadní informace zřrjmě vycucaná z prstu.

Taky si myslím, že většina lidí nemá rda kritiku na svoji osobu – já tak moc ne, ale to je dané libidem. Co raději slyšíte? Jste tlustý, děláte to blbě, tohle neumíš, ukaž, já to udělám atd. Např. : Byli jsme u známých a jedna teta má ráda zvířata, ale takovým způsobem, že naseho psa pamlskuje HOVADINAMA, které nerad vidím. Tu brambůrky, tu chlebíčky, kousek salámu – vče, co je na stole, protože tzv. prosí. Když mu ale začala dávat tavený sýr, tak jsem to nevydržel a odhadil se.Prosil jsem ji, aby mu nedávala vše po čem kouká…bylo zle. Urazila se a odešla s tím, že my můžeme a ona ne., Ale to je i v práci. Stejně nám chybí sebereflexe a někdo na to není připravený, ale upozorňuji – i mě to zarazí a pak i zamrzí.

Kritika, ať už jakákoliv je nepříjemná. Málo kdo slyší, že dělá nebo udělal něco špatně. Druhá věc samozřejmě je, pokud jebyť nepříjemná kritika skutečně konstruktivní, dobře míněná, a pravdivá, pak je dobré se nad ní zamyslet a pokusit se podle ní věc napravit.

Protože mohou

Jak víš, že většina jí odmítá? Dej odkaz na zdroj.