Proč se v minulosti stal tanec nejen oblíbenou zábavou, ale i nástrojem ďábla?

Tance smrti byly tančeny, což je zase určitým paradoxem k symbolice toho tance, také v kostelech. Byly to takové divadelně – tanečně pojednané scény. Šel průvod, kterému vévodila smrtka, a za ní pak představitelé společenské hierarchie – papež, císař, král a končilo to žebrákem. Bylo to symbolické vyznění toho, že smrt si přijde pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví,

Zdroj: http://www.ra­dio.cz/cz/rubri­ka/historie/ta­nec-byl-oblibenou-zabavou-i-nastrojem-dabla

Nemám tušení.

Kedže určité veci sa nesmeli hovoriť, vyjadrovali sa prostredníctvom hudby, tancom, pantomímou. Výhoda bola aj v tom, že človek takto sa vyjadrujúci nemusel poznať reč divákov. Vyjadrovala sa tým nielen radosť ale aj smútok a realita života, čo nebolo niekedy po vôli cirkvi. Aby tomu zabránili, postavili umelcov- komediantov medzi spodinu, v určitých prípadoch aj mimo zákon. Označili ich ako stúpencov Satana, nepriateľov cirkvi.