Proč se v češtině vyslovuje slabika „mě“ jako [mňe]? Má to nějaký důvod a má tento jev nějaký název?

Uf. Tvary zájmen v češtině při skloňování jsou od různých základů. Je to starobylá vlastnost zájmen.

K tvaru mne, mně, mě – ty tvary tedy mají starobylý původ 2. p. mne je z mene, 3. a 6. z m6ně, 4.. p. mě z me (e nosovka), 7. mno (o nosovka) – křížení z indoevropského příklonného moi, s´staroindicky me. Ale odkud je v 1. osobě já (jáz) se přesně neví. asi z indoevropské­ho egh

Tato informace je z Machkova Etymologického slovníku

V češtině pak zanikly jery a nosovky, objevila se ztráta jotace atd.
Zánik jerů a nosovek je starší než ztráta jotace. Takže jsou to původní tvary.

Ještě k výslovnosti mje místo mně

V češtině proběhla tzv. ztráta jotace, když zanikla párová měkkost souhlásek a s tím se objevily další změny.

Jednou z nich byla tedy tzv. jotace – ´změna dvojhlásky ě v jednoduché e. V češtině totiž existovala jediná dvojhláska ě = ie – krátká a dlouhá ié – druhý tvar = výslovnost.

Dvojhláska ě se změnila v samohlásku e . Ztráta jotace nenastala po retnicích, ale zde se změnila na výslovnost – j – e – /bježí, pjena atd./ Město = mjesto nebo mňesto., mje nebo mňe – původní výslovnost..

Nesmí se zaměnit písmeno ě a stará dvojhláska ě. Třeba děti, tělo se vyslovovaly jako ďieti, ťielo atd Po ztrátě jotace jako ďeti, ťelo, I když háček píšeme nad e. Nejde o retnice.

Takže tato výslovnost se rovněž udržela někde v nářečí..

Původ zájem a jejich skloňování je osobitý a poměrně náročný. Tvar také závisel na postavení zájmena.

Zopakovala jsem si historickou mluvnici z knihy Vývoje českého jazyka a dialektologie od kolektivu autorů

Doplnění výslovnosti mje.

Tvar mje,. ve slabice mě, někdy i mně se používal v nářečí jihozápadočeském. Stejně jako po měkkých retnicích – např. pjivo, vjidle atd. Ale nevím, zda platí stále vzhledem ke vzniku nadnářečí..

Upravil/a: annas

Myslím, že se to takhle vyslovuje jen krajově, nevím proč. Nebo možná někdo neumí pravopis a zaměňuje mě a mně. Já vyslovuji mě tak, jak se píše.

Celá problematika psaní a výslovnosti „mně/mě“ je pomstou filologů za to, že se jim smějeme, že neví, co je diferenciál (ať již matematický, či mechanický). Co naplat, že znám poučku o 2./4., resp. 3./6. pádu, STEJNĚ to píši velmi často chybně.

Zkrátka taková „malá domů“, aby se mohli nám krásným smát: „Bože, ten primitivní blbec neumí ani správně psát!“ ;)

Já osobně jsem nikdy neslyšel, že by někdo (bez ohledu na pád) říkal něco jiného, než MNĚ, tudíž mé vysvětlení se jeví jako MOŽNÉ. ;) :)