Jdi do Prkvančic aj. podobné výrazy vznikaly v době, kdy se lidé báli božího trestu podle přikázán í"Nevezmeš jména božího nadarmo."

Proto různá spojení bývala tabu a vznikala náhradní, případně zkomoleniny např. krucajfixum, kakra, safra atd. Nebo místo poslání do zadní části těla, měl někdo jít třeba k čertu, do háje, stejně do Prkvančic atd.

Často spojení vznikla jako aprílový žert., legrace, později již bez ohledu na žertování.

Jdi kopat křen do Prkvančic – táhni, odjedi, kliď se tam, kam chceš, kde tě třeba potřebují atd..

Z toho plyne, že dotyčný překáží, obtěžuje stejně jako křen. Ten, je sice užitečný, ale když se rozroste, překáží, je na hraně mezi plevelí a zeleninou. Křenu je obtížné se zbavit, stejně jako člověka, který překáží, je momentálně neužitečný … Jinde ho třeba rádi uvidí …

Kdysi rostl křen všude, takže se vyhazoval z okna. Svědčí o tom písnička

"Šel zahradník do zahrady s motykou,
Vykopal tam rozmarýnu velikou, velikou.
Nebyla to rozmarýna, byl to křen, byl to křen.

Vyhodil ho zahradníček z okna ven, z okna ven."

Jenže co by se stalo, kdybychom šli tam, kam nás někdo poslal.

Upravil/a: annas

kopat křen je hodně obtížné protože má kořeny hluboko v zemi tak je s tím hodně práce, třeba to má s tím souvislost.

…Takto vznikají výrazy jako do prkenné ohrady, do prkýnka, do prkvančic, jděte k šípku, jděte někam, polib mi šos, já se z toho posměju, jdi někam, na to se můžu víš co, z toho se posesouvám, je to na houby, ačkoliv to nemá s houbama nic společného a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna…

Zdroj: http://www.e-kniha.com/proc-jsou-nektera-slova-tabuizovana.html

Upravil/a: yuko

Kam bych chodil? Trest pro koho?

Ne vážně- Prkvančice zde:
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/co-to-znamena-kdyz-reknu