Proč se lidé dopouštějí zevšeobecňování určitých společenských skupin? Bojí se, že jim někdo nebude zapadat do škatulky?

Lidé mají rádi bipolární svět, bipolární věci: dobrá a špatná, černá a bílá, hodný a zlý, nic mezi tím. Je to jednoduché, dává jim to pocit jistoty, kompulsi na obsesi.

Krom silného sexuálního pudu je u většiny lidí hlavním životním motivem strach. Že budu odmítnut, že ztratím práci, že…, že … . Žijí v domněnkách, illusích, protože jsou takto vychováni, a protože takto žijí ostatní. Milují stabilitu, nesnáší změnu, bojí se změny. Jenže svět funguje přesně opačně!

Takže, cokoli je přesahuje, je ohrožuje, bojí se toho. Všecko se snaží pochopit, protože se bojí, že když nepochopí, budou za blbé, nebudou chtěni, přijímání, ztratí práci, příjem, skončí na ulici a zemřou (ten strach je rudimentální, vždy jde o strach ze smrti).

Proto škatulkují, musí to být bipolární, instantní, jednoduché, rychlé a pochopitelné.

Mně se škatulkování nelíbí a vůbec vyrábět nějaké kategorie u lidí je podle mne neuskutečnitelné tak, aby zahrnovaly všechny vlastnosti. Mohou to být jen hrubé odhady
a mnohdy tím, že jsou dáváni do „jednoho pytle“ se mnohým ubližuje a křivdí.