Například v angličtině nebo v němčině, když čtete nějakou příhodu v novinách v první osobě, tak dokavaď nenarazíte na jméno autora, tak se nedozvíte jestli je to on nebo ona, a někdy vám ani to jméno nepomůže, ale čeština tohle rozeznává…
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? annas, vagra, johana 56, gagaga před 4124 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Záleží na historickém vývoji. Etymologii angličtiny a němčiny neznám, jen českou. Ale jak je vidět, on je zájmeno všeslovanské, i když původ má indoevropský, němčina převzala jinak.
On zájm. Všesl. – luž. wón, p., r. on,
ukr. vin, s./ch. ôn, stsl. onъ. Psl. *onъ,
*ona, *ono, původně zájmeno ukazující
na vzdálenější předmět (srov. :onen),
nahradilo v nom. osobního zájmena
pro 3. osobu nevýrazné *jь, *ja, *je,
od něhož jsou tvořeny ostatní pády
(viz :jeho, :jenž). Shoduje se s lit.
anàs ‘onen’, dále je příbuzné av. ana-
‘ten’, chet. anni- ‘onen’, ř. énē ‘pozítří’
(vlastně ‘onoho dne’) a snad i lat. enim
‘totiž, věru’ a něm. jener ‘onen’.
Východiskem je indoevropský zájmenný základ označující
vzdálenější předměty a osoby.
Zájmeno on bylo zesíleno jako ukazovací onen podle ten. Lidová podoba
oný, oná, oné – nahrazuje slovo, na něž si někdo nevzpomíná – ale
dodává – byl tam oný, oná …
Z těchto zájmen vzniklo mnoho dalších slovesných variant.
Proč ona pro ženu? slovo žena převzato z ruštiny.. Ženima = souložnice. Přípona – ima vyjadřuje nedostatek právní náležitosti. Takže žena byla později ona – něco „podřadného“, jen pro plnění jistých povinností.
Muž byl mužný, původem význam protiklad ženy, ale i pojmenování pro člověka. vůbec. Takže znamenal něco víc – byl ženě „vzdálený“ = on. Stejně jako ona jemu.
Možná v němčině a angličtině takový vztah mezi mužem a ženou nebyl.
0 Nominace Nahlásit |
Souhlasím s Annas, že záleží na historickém vývoji. Jednoznačná nebo jednoduchá odpověď na otázku „Proč“ asi neexistuje.
Rozlišení rodů v minulém čase se zpravidla vyskytuje u složených
tvarů: Udělal/udělala jsem.
(To mmj. naznačuje, že původně šlo o perfektum – předpřítomný
čas – JSEM udělalý, JSEM udělalá.)
Původní minulé časy (aorist – dokonavý, a imperfektum – průběhový)
se v češtině přestaly používat (přibližně v době vrcholné až
pozdní gotiky) a tvary „udělal jsem, řekl jsem, byl jsem“ je nahradily.
Tím se smazal rozdíl mezi minulým a předminulým časem, což nám dnes
někdy činí potíže při učení cizím jazykům. Zaniklé české časy
též rod nerozlišovaly. Tvary „bych“ nebo „biech“ znamely jak „byl
jsem“ tak „byla jsem“.
Tvary složených časů, které rozlišují rod (mluvčího) se vyskytují
např. ve slovanských a románských jazycích (např. ital. sono stato, sono
stata). V němčině a v angličtině se takové formy nevyskytují –
I was = byl/a jsem, Ich machte/habe gemacht = udělal/a jsem.
(Pro přesné a další info se obraťte na odbornou literaturu. Já jsem například staročesky nemluvil … no, nejmíň od gotiky 😉 )
Doplňuji:
Opravy:
Nikoli: rozdíl mezi minulým a předminulým časem
Nýbrž : rozdíl mezi minulým a předpřítomným časem
Nikoli: znamely, ale: znamenaly
Upravil/a: MK44
0 Nominace Nahlásit |
annas | 5283 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2637 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1356 | |
led | 1349 | |
aliendrone | 1172 | |
zjentek | 1066 | |
Kelt | 1005 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |