Proč nejsou ministři vzdělaní/nepracují v oboru, ve kterém vykonávají činnost?

Podívej Jonz snaží se být jako dobří manažeři na př. MO pan A. Baudyš to byl astrolog podařilo se prostřelit letadlo, pan Tvrdík kam až to dotáhl k pruhovaným, paní Parkanová uměla pět částušku, S. Vondra disident, Karolína Peake ta se nestačila ani zabydlet, pan Stropnický mám dojem herec a nyní je tam paní Černochová která dává armádu do pořádku a zajišťuje kvalitní zbraně.

Po většinu historii lidstva (od zrodu civilizace a států) až do téměř dnešní doby, drtivě převažovaly monarchie. A ty, až na drobné maličkosti, společenské a ekonomické změny (v organizaci společnosti) fungovaly od starověku až po novověk přibližně nějak takhle (z hlediska vlády, řízení státu): Vládl panovník, nejčastěji dědičný a předem připravený, dlouhá léta, kde nabýval znalosti, příslušné dovednosti a zkušenosti (což zajišťovalo stabilitu, připravenost, kontinuitu, řád, aj.) Vládl s pomocí královské rady. Královská rada byl hlavní a centrální orgán státu, kterému předsedal sám monarcha. Mohl mít i svého zástupce – který však monarchu zastupoval jen v jeho nepřítomnosti. Tento orgán byl především poradní sbor… usnadňoval panovníkovi vládu/panování. Takoví jeho organizovaní rádci. Byla to úzka skupiny kvalifikovaných, prověřených a důvěryhodných odborníků, které vybíral sám monarcha, přestože často zde byla nějaký řád a posloupnost, jako od nižších postů k vyšším (meritokracie, jisté cursus honorum). Často kolem tak 10 členů, max do dvaceti. Panovník nad tím měl kontrolu, vedl to, organizoval… bylo to po většinu historie poměrně efektivní, byl zde řád, vedení, důstojnost, respekt/váženost, kontrola/dohled, prověření (zásluhy), atd. Byl to především výkonný a legislativní orgán. Nejčastěji součást Dvoru. Spojen často se soudem, vojenským velením a náboženskými záležitostmi (všechno v jednom). Jako celek mohl omezovat panovníkovu moc (třeba při tvorbě zákonů), někteří jeho „speciální“ členové pak mít jisté výsady a podíl moci, na které panovník neměl přímý vliv (třeba soudní nebo církevní moc). Mimo toto tu byly třeba ještě nějaké sněmy (třeba stavy, ve středověku), které se jednou za čas sešly/svolaly (svolal je král) a něco řešili – což byly předchůdce parlamentů, (což je fujtajksl) které vlastně ve výsledku uzurpovaly moc samy pro sebe (a nelegálně) na panonvíkovi a královské radě. A buď nakonec monarchii zrušili nebo se spokojili s tím, že panovníka zbavili většiny důležitosti a veškeré moci. Tento parlamentarismus vznikl v Anglii (kde po pár století sám fungoval jako taková „královská rada“ – byď zdegenerovaná verze. A to až do pádu Jakobitů).
Až na nějaké drobnosti a okolnosti (v organizaci státu a společnosti), to víceméně takhle fungovalo. Je to velmi starý systém (dnes by lidi řekli zastaralý) a typ vlády (respektive obecný vákon státních mocí), poměrně jednoduchý. Ale pořád lepší, než dnešní dogmata: demokratismu/de­morkacie, lidové suverenity, voleb, parlamentarismu, dělby moci, …