Není to úplně přesné, ale nevadí. Dá se říct, že jsou nekompetentní, nekvalifikovaní, nepověření, nikdo je (přímo) nekontroluje ani nevede a často „pracují“ (působí) ve sféře, které nerozumí. Což platí pro většinu a obecně pro celek (celý kolektiv).
PROTOŽE: republika, demokratismus, stranický systém a tzv. lidová
suverenita = mandát na základě voleb / mínění většiny. Je to totiž
„dokonalý a logický“ systém, kde jsou politikům udělovány mandáty na
základě toho, že je zvolí většina. To dává smysl. Protože to je přece
dostatečně kvalifikuje, no ne? Kdo by se mohl opovážit zpochybňovat
samotný význam a funkčnost voleb? :D Mínění většiny (případně
největší menšiny) znamená pravdu, spravedlnost a dává veškeré
oprávnění. ;)
Vedle samotné Vládu je tu samozřejmě parlament, který existuje sám
o sobě, nezřízeně, bez vedení a většího řádu, prakticky neomezeně a
velmi často ve svůj vlastní prospěch (ona je to taky taková oligarchická
skupina stovek zbytečných idiotů, politiků-byrokratů). Omezuje je
především jejich vlastní omezení a vysoký počet/nejednotnost.
Stačí když je tu „demokracký a parlamentní systém“, lidová suverenita, obří dělba moci… a všichni jsou spokojení. Že je to zosobnění neefektivnosti, nekompetentnosti (a i to odůvodnění/logika nedává moc smysl), nikomu nějak nevadí.
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Vláda je složena z politiků, kteří jsou zvoleni na základě svých politických názorů, schopností a zkušeností, nikoliv nutně na základě jejich odborných vědomostí v konkrétním oboru. Ministři mohou mít odborné poradce a úředníky, kteří jim pomáhají porozumět technickým detailům jejich ministerstva.
Navíc, politici často zastávají různé role v průběhu své kariéry, takže i kdyby byli vzděláni v jednom oboru, mohou skončit ve vedoucí pozici v jiném oboru. Například ministr obrany nemusí být vojákem a ministr školství nemusí být učitel.
Důležité je, že ministři mohou efektivně řídit ministerstvo, udělat informovaná rozhodnutí a zastupovat zájmy veřejnosti. Ačkoli odborné znalosti mohou být užitečné, nejsou to jediné dovednosti potřebné k výkonu jejich role.
0
před 159 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Kdyby byli vzdělaní, budovali by si kariéru jinde než v politice. Daniel Vávra napsal zajímavý článek o tom, jak to chodí v politické straně. Jmenuje se to “ODS: příběh jedné strany. “ Ti, kteří vstoupí do strany z přesvědčeni a entuziasmu, jsou vyhozeni.
0
před 159 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Podívej Jonz snaží se být jako dobří manažeři na př. MO pan A. Baudyš to byl astrolog podařilo se prostřelit letadlo, pan Tvrdík kam až to dotáhl k pruhovaným, paní Parkanová uměla pět částušku, S. Vondra disident, Karolína Peake ta se nestačila ani zabydlet, pan Stropnický mám dojem herec a nyní je tam paní Černochová která dává armádu do pořádku a zajišťuje kvalitní zbraně.
Po většinu historii lidstva (od zrodu civilizace a států) až do téměř
dnešní doby, drtivě převažovaly monarchie. A ty, až na drobné
maličkosti, společenské a ekonomické změny (v organizaci společnosti)
fungovaly od starověku až po novověk přibližně nějak takhle (z hlediska
vlády, řízení státu): Vládl panovník, nejčastěji dědičný a předem
připravený, dlouhá léta, kde nabýval znalosti, příslušné dovednosti a
zkušenosti (což zajišťovalo stabilitu, připravenost, kontinuitu, řád,
aj.) Vládl s pomocí královské rady. Královská rada byl hlavní a
centrální orgán státu, kterému předsedal sám monarcha. Mohl mít
i svého zástupce – který však monarchu zastupoval jen v jeho
nepřítomnosti. Tento orgán byl především poradní sbor… usnadňoval
panovníkovi vládu/panování. Takoví jeho organizovaní rádci. Byla to úzka
skupiny kvalifikovaných, prověřených a důvěryhodných odborníků, které
vybíral sám monarcha, přestože často zde byla nějaký řád a posloupnost,
jako od nižších postů k vyšším (meritokracie, jisté cursus
honorum). Často kolem tak 10 členů, max do dvaceti. Panovník nad tím
měl kontrolu, vedl to, organizoval… bylo to po většinu historie poměrně
efektivní, byl zde řád, vedení, důstojnost, respekt/váženost,
kontrola/dohled, prověření (zásluhy), atd. Byl to především výkonný a
legislativní orgán. Nejčastěji součást Dvoru. Spojen často se soudem,
vojenským velením a náboženskými záležitostmi (všechno v jednom). Jako
celek mohl omezovat panovníkovu moc (třeba při tvorbě zákonů), někteří
jeho „speciální“ členové pak mít jisté výsady a podíl moci, na
které panovník neměl přímý vliv (třeba soudní nebo církevní moc). Mimo
toto tu byly třeba ještě nějaké sněmy (třeba stavy, ve středověku),
které se jednou za čas sešly/svolaly (svolal je král) a něco řešili –
což byly předchůdce parlamentů, (což je fujtajksl) které vlastně ve
výsledku uzurpovaly moc samy pro sebe (a nelegálně) na panonvíkovi a
královské radě. A buď nakonec monarchii zrušili nebo se spokojili s tím,
že panovníka zbavili většiny důležitosti a veškeré moci. Tento
parlamentarismus vznikl v Anglii (kde po pár století sám fungoval jako
taková „královská rada“ – byď zdegenerovaná verze. A to až do
pádu Jakobitů).
Až na nějaké drobnosti a okolnosti (v organizaci státu a společnosti), to
víceméně takhle fungovalo. Je to velmi starý systém (dnes by lidi řekli
zastaralý) a typ vlády (respektive obecný vákon státních mocí), poměrně
jednoduchý. Ale pořád lepší, než dnešní dogmata:
demokratismu/demorkacie, lidové suverenity, voleb, parlamentarismu, dělby
moci, …
annas | 5913 | |
Drap | 4655 | |
led | 3008 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2243 | |
zjentek | 1665 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1431 | |
quentos | 1425 | |
elkon | 1340 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |