Avatar uživatele
Mr. Marek

Proč mnozí uživatelé na sociálních webech preferují monarchii jako státní zřízení?

Které výhody a nevýhody vidíte v tomto systému? Přeci jen, mnohé vyspělé země toto zřízení mají.

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Kepler před 1366 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
Kepler

Zřejmě proto, že netuší, co to obnáší. Je ale nutno rozlišovat mezi konstituční monarchií, kde monarcha je jen na parádu (GB, Dánsko, a několik dalších) a monarchií absolutistickou ( např. šejkové v některých arabských zemích). Výhody nevidím žádné a nevýhodou je, že veškerá moc je soustředěna v rukou jednoho člověka. Což není dobře.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
PepasAvalonu

Není to o sociálních webech, stoupenců monarchie je je mezi lidmi dost (cca stejně jako republikánů, v různých anketách a průzkumech má monarchie většinou nad 50 %, ale to jsou spíš průzkumy časopisů, skupin, dobrovolníků a podobných, ale byly takové průzkumy i od nějkakých zpravodajských médií, organizací).
Ale průzkumy jsou stejně jedno, dospělí lidi mají asi tolik politologickýh znalostí a politický přehled jako osmileté dítě).

Důvodů je spousta, chce to odborné a filozofické knihy a spoustu spojených informací z více oborů/věd. A nikoli jen politologie a filozofie, ale taky sociologie, psychologie (všeobecně), psychologie davu, historie (hlavně politická, právní, ale i jiná), biologie (hlavně člověka, včetně evoluce), kulturologie a další.
Dnešní monarchie patří mezi mj. nejbohatší a podle průzkumů „nejšťastnější“ země světa – a to i ty Keplerovy absolutní monarchie. Celý arabský poloostrov, kde se vyskytují monarchie je poklidný, bohatý, rychlé rostoucí, civilizovaný a poměrně svobodný/pokrokový (na islámské poměry). Ostatní okolí je na tom velmi špatně – samé republiky, chaos, kriminalita, války, špatná ekonomika, samí uprchlíci (nejvíc jich chodí přímo do těch monarchií v Perském zálivu a nikoli do Evropy). A nejde jen o Islámský stát – v tom republikánském okolí jsou desítky let problémy, válka za válkou, kriminalita, diktátoři, žádný řád, naprostý chaos a samé problémy.

Chce se to tím pořádně zabývat, ale v pár bodech to vezmu. Je rovněž (velmi) důležité rozdělovat monarchii na absolutní a konstituční, ale vezmu to všeobecně – nechci to mít až tak moc dlouhé. Základní rozdělení státu je vlastně jen na monarchii a republiku, všechny ostatní formy vlád, systémů jsou jen doplňující – víc to definují (to je ten režim nebo státní zřízení). Když monarchie – tak jaká, když republika – tak jaká. Kdo tam vládne a o co tam jde… to je vlastně celé, formy vlády nebo která instituce/osoba má hlavní vliv jsou jen doplňující informace k těmto dvěma hlavním rozdělením. Na monarchii nebo republiku.

Těch pár bodů:
Hlava státu je dědičná, od mala je na svou funkci vychováván, pečlivě a složitě připravován, mj. se učí i způsobům, chování, vyjadřování a reprezentaci. Pěstují se jak vlastnosti, tak schopnosti a osvojuje se spousta znalostí. Který prezident něco takové podstupuje nebo někdy podstoupil? A VŠ ve špatných školských systémech bych nepočítal (to se nedá srovnávat) a oni vlastně nic víc nepotřebují.
Stabilita, tradice, zvyky, okamžitá kontinuita, vůdčí osoba (i když např. nemá moc jako je tou v konstituční monarchii) – usměrňující síla nad politiky, autorita, jak pro ně, tak pro lid. Konstituční panovník má i tak neformální moc ve formě autority (spojené se symbolikou, jeho osobností a úřadem/trůnem).
Není náchylná k diktatuře, je zde horší provést převrat. Kromě systému tomu zabraňuje celková stabilita zakládající si mj. na autoritě, řádu a respektu (panovníka). Platí pro konstituční, aboslutí to ani neumožní, tam převrat není moc možný – to už spíš revoluce a to zpravidla jen, když se jedná o tyranii (a basolutní je pořád zákonná, spravedlivá vláda, pro lid a panovník jim slouží, tím, že jim zákonně vládne).
Teokracie je mimochodem jen jedna z forem monarchií a ani to není důležité. Monarchie nemá nic s náboženstvím. Já taky nejsem věřící. Je to systém, zřízení státu, určitá organizace lidské společnosti. Forma vlády, která se nedá koupit penězi. Hlava státu (popřípadě i vlády, pokud se jedná o absolutní monarchii) není volena, nepotřebuje si kupovat hlasy, užívat demagogie, zodpovídat se investorům a podobným. Nevděčí (a není zavázána) finančním organizacím/osobám, politickým stranám.
Hlava státu je kompetentní, nestřídá se po pár letech. Vladař lidu slouží a reprezentuje/před­stavuje ho a je na to pečlivě připravován (a't už konstituční nebo absolutní).
Lid, společnost se musí vést (né řídit ani nechat jen tak být – v anarchii/chosu), je potřeba řádu a vůdčí osobnosti/autority (i když třeba jen formální). Je potřeba síly (v pozitivním slova smyslu), bez ní by se ani nedodežovaly zákony. Síla/moc má spoustu významu a panovník jich představuje několik – formálně i neformálně. V republikách to splněno není, v demokratikcých se nevede, v nedemokratických diktaturách utlačuje, řídí, omezuje. Republika není o vedení (ale ani spolupráci a podobně) – existují různé spolupráce davu – něco může být násobení schopností a vědědní, něco jako dav – pudový, omezený, zvířecí, chaotický. V republice převládá ten druhý dav.
Symbolika. Lidi od narození, podle rasy i kultury podvědomě vnímají konkrétní symboliku a její důležitost (teorie, nábožensví, kultura.. atd. vše ve zvycích/tradicích, které se po staletích mohou měnit). VŠICHNI lidi se nechávají unášet určitou symbolikou. Monarchie není náboženská, ale má svou symboliku, ozdobnost, ornamenty, důležitost, trůn, korunu a další insignie, trvalost/dědičnost, atd atd. To ve většině vzbuzuje respetk samo o sobě, vyvolává přirozenou autoritu (i když dáme bokem panovníkovy kvality).
Monarchie je přirozený stav lidské společnosti, už od pravěku, starověku. Vůdce klanu, kmene,města, společnosti. Ten nejsilnější (fyzicky, nejchytřejší, s největší autoritou,..), nejschopnější, nejzodpovědnější. Dědičnost to jen usnadňuje. Jeden z dědiců (často ten nejstarší) postupuje přesně danou, systematickou přípravu, studium, výchovu, vzdělání. V republice stačí, když má člověk VŠ titul a pak už jen stačí, když má dobré investory – a dobře investovanou/or­ganizovanou kampaň. Jeho osobnost ani kompetence nejsou důležité. V podstatě je to vždy fraška, ať už v prezidentských nebo parlamentních republikách (a volby kolikrát jen pro to, ať se lidi zabaví a připadají si důležití, pokud se jedná o přímou volbu, která spíš navíc nesmiřitelně rozděluje ty lidi). Je jedno jestli se jedná o přímou nebo nepřímou volbu. Lidi nevolí podle kompetence, ale podle sympatií, známosti, tváři, demagocického, sugestivně-manipulatiního působení, kampaně. Nějaká kompetence tam stejně nikdy není, člověk na to není připraven, neví, co má dělat atd. Za pár let končí. A nastupuje další a další.
Panovník/rodina není ani zdaleka tak nákladná jako prezidenti (a ex prezidenti). Ale tohle až tolik roli nehraje. Mimochodem většina panovnických dynastií vše platí z vlastní kasy, mají i soukormé příjmy nebo podnikání a ze soukromého majetku odvádí daně. Prezidenti jsou velmi, velmi nákladní, vše platí kasa – je tam určitá zátěž i při kampani a bývalí prezidenti mají tučné renty.Ale tohle není až tak důležité hledisko – píšu ho spíš jen proto, jak někteří tvrdí, že panovnická rodina je jen na ozdobu a je zátěží státní kasy. Ani zdaleka není takvou zátěží jako ex/prezidenti a rozhodně jsou hezčí „ozdobou“. O re/prezentaci nemluvě.
Pokud připustíme, že demokracie (jako politický systém) existuje, tak monarchie jsou demokratické jako republiky + mají k tomu další výhody jako stabilitu, většinou efektivitu a větší úctu/respekt (ve společnosti), mrávní základ a vzor, což se týká i chování/vys­tupování politiků „Hlavním úkolem panovníka je chránit lid před jejich politiky.”
Panovník není politik, je to doživotní hlava státu, vůdčí osoba, otec celého národa/státu, pečující o něj. Není to pro něj práce, funkce, povolání ani nic podobného. Je to celý jeho život, veškerá jeho zodpovědnost. Je přímo spojen se státem, který zastupuje/bude zastupovat. Platí i pro výchovu jeho nástupce. Dobrý panovník se v ničem nelší od DOBRÉHO otce (který o své děti pečuje, vychovává je, vede je,, má je rád a poskytuje vše potřebné…).
Panovník má zpravidla největší zájem o stát a lid a o předání takového státu dědici. Nejedná podle různých (a dočasných) zájmových skupin. Neejde mu ani o dočasnou a pouze aktuální úspěšnost – která může být na úkor budoucnosti. Soustředí se i na budoucnost. Dědici zpravidla předává i své letité zkušenosti, nemluvě o tom, že i ten dědic si to může předem vyzkoušet nebo má minimálně názorný příklad před očima. O dědicově přípravě už jsem psal. Monarcha i ten budoucí je kvalifikovanější než kterákoli volená hlava státu v republikách.
Hlava státu (a rodina) působivě, účinně, úspěšně reprezentuje stát – na venek, ale i vnitřně. Je ztělesněním, symbolem státu, první občan. Zosobňuje jednotný stát.
Panovník nestraní – žádným skupinám ani politickým stranám (jako prezidenti).
Monarchie není nic archaického a republika není nic moderního – co by bylo součástí vývoje. Monarchie je přirozená a efektivní, republika ne. Kolikrát jde hlavně o zákony a systém.
Panovník prostě je. Představuje své názory, vize, atd svobodně – žádná omezení od stran, investorů, působení na voliče, kvůli jejich očekávání a podpoře, kupování si hlasů a podobně. Žádná potřeba být znovu zvolen a jednat podle toho (negativně).
Republiky nefungovaly ani v ve starověku, kdy vznikly první z nich a dnes nefungují o nic víc a přesto z nic vychází. Římské právo bylo celkem dobré, to ale není tak otázka formy vlády jako spíš organizace státu včetně zákonů. Navíc vycházely z římského království a ovlivněné řeckými. Všechny řecké a římské osobnosti, filozofové (i ty nebo hlavně ty žijící v republikách/po­lis) upřednostňovali monarchii. Většina ji považovala za nejlepší formu vlády (neplést se starověkou tyrannidou – dnenší diktatury, kterou považovali za jednu z nejhorších). Když už tak si vytvářeli utopie, a i ty byl většinou založené na monarchii. Nenajdeš jméno známé osobnosti té doby, která by byla pro republiku. Vyjímkou Ciceron, který ale taky považoval monarchii za nejlepší formu vlády a upřednostňoval ŘÍMSKOU republiku, protože měla monarchistické prvky (ne, nebyla ani spravedlná ani demokratická ani v zájmu lidu… ale aristokracie). Vyjímkami byli oni státníci (Periklés, Solon Drakon a obdoboy v Římě), které ale z toho jako jedny mála měly prospěch, sami byli vůdci a plno z nich postupovali jako tyrani/diktátoři. Proto je mezi ty osoby neřadím.
Panovník (potažmo trůn, koruna) zosobňuje národní tradici, kuluturu, lid, historii.
Má svůj systém (záleží na konkrétní monarchii), symbolický, vážený, přesně daný a funkční.
Antikomunismus a vůbec všeobecně proti takovým ideologiím a fanatismům. Žádná diktatura, totalita nemá šanci. Pouze převratem a ten je zde obtížně proveditelný.
Historie republik je poměrně nová, jejich situace jsou proměnlivé a ne moc dobré, totality, zranitelnost (i zevnější), chaos, změny režimů, slabší ekonomiky (to nemusí být pravidlem).
Panovník má plno kvalit, charakterových, morálních a taky nezbytné schopnosti. Musí je mít. Prezidenti nemusé nic, žádnou přípravu ani takovou potřebu neměli a nemají. Měli většinou jen politickou kariéru, v konkrétní straně, bez nadhledu, stranící konkrétní skupině/zájmům, bez potřebných vlastností.
Prezidenti nikdy nesplňují to, co splňuje a představuje panovník. Je to o vedení a reprezentaci. Vyjímečné a kompetentní osobnosti v republikách moc nenajdeš – ne na vedoucích pozicích v politice (na důležitých postech). Když, tak už spíš v armádě nebo jinde (v podnicích a soukromých vůdcovských organizacích), většinou byli vůdci atd. pouze zakladatelé republik, či v historii velcí reformátoři (noví budovatel/tvůrci) a pak jsou to jen extrémně vyjímečné případy, kdy se v takových pozicích (hlavně hlavy státu) vyskytují kompetentní a úspěšní jedinci. To už je spíš věc náhody. shodou dobrých a vzácných okolností.
Vždy je to o autoritě. Nikdy to není o institucích, ale o lidech (popřípadě o lidech v těch institucích).
Když dáme pryč všechny pojmy atd. tak ve (správě) lidské společnosti jde o spravedlnost, lidi a efektivní organizaci. Není lepší forma vlády/organizace než monarchie.

Počti si. 😛🤣 Vzal jsem to neodoborně, aby to bylo jednodušší a nebylo to dlouhé. Ale tohle je jen laicky a polopaticky pospáno, lepší argumenty jsou v odborných teoriích, politické filozofii a politologii, právu, psychologii davů, sociologii, atd (už jsem to psal na začátku).

Upravil/a: PepasAvalonu

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Rilika25

Příspěvek smazán administrátorem.

před 1157 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

Kepler se domnívá, že monarchisté se pletou, protože „netuší, co monarchie obnáší“. Píše člověk, který rovněž napsal, že nemá politologické znalosti a že je ani nepotřebuje. :D „Skromně“ předpokládám, že o monarchii ví jen to, že existuje konstituční a absolutní. Zajímalo by mě, co ví o republice a konkrétních státních zřízení…já mu to neberu. Kdo z lidí se v tom trochu orientuje a ví o tom něco víc? Někdo nemá ani základní fakta (max si někteří prolétnou wiki a mají se za znalce). Nikomu ty názory neberu, ale když už, tak by je měli mít podebřené něějakou odbornou znalostí a bližším seznámením s tématikou. Kolik toho lidi vědí o politixe? A přesto volí hlaavu státu, kterou neznají ve zřízení, o kterém nevědí, jak funguje… v životě nešáhli po žádné učebnici politologie, práva, ekonomie, jména jako: Hobbes, Locke, Hume, Platon, Aristoteles, Xenofon, Cicero, Chaldún, Mill, Rousseau, Voltaire, Spinoza, Burke, Smith, Le Bon,Montesquieu, Hegel, Kant, atd., určitě ani neslyšeli. Možná zmínku o nich, ale nic od nich.

před 1366 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Mr. Marek

V něčem to samozřejmě zní logicky, nicméně aspektem demokracie je také možnost volby a změny v preferencích dané společnosti. Pokud monarcha, sebevíc vzdělán, poučen a erudován začne vládnout nesystémově, proti svému lidu (což také nebylo v minulosti výjimkou), jakými prostředky tohoto monarchu dostat od kormidla? Nebylo náhodou nastolení republiky také reakcí na negativní počínání aristokracie a vyždímaná střední třída (měšťanská), která volala po reformě konstituce a reformě obecně právního pořádku?

Samozřejmě, že i takoví osvícenci, které jsi zmínil nebyli nutně republikáni, ale zároveň kritizovali poměry tehdejší vládnoucí aristokracie. Nutno podotknout, že Francouzská revoluce zasáhla do dějin i dost negativním způsobem, viz vláda M. Robespierra – jak se z umírněného pokrokáře stal fanatik a jeho jakobíni rozvrátili monarchistické prvky, zároveň ale rozprášili étos revoluce, který nesla.

U antických filosofů nenajdeš ani moc zastání u demokratického režimu, nejsme na vrcholu dějin, to se už mýlil i Marx. U obou stran jsou negativní i pozitivní přínosy do historického vývoje, ale je otázkou, zda dnešní doba je skutečně nakloněna k tomuto stylu vládnutí. Často slýchávám, že nejlepší by byl osvícený monarcha, ale to jsme stále u delegování moci na jednoho vládce, který ty sám kritizuješ. Proto bych byl s monarchií opatrný, protože zrovna České země jsou na toto téma dost citlivé, neboť jsme během historických etap zažili své. Samozřejmě, že habsburská monarchie přinesla i spoustu dobrých věcí, svým způsobem se na to i navázalo.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

Monarchie, ale neznamená aristokracii. Aristokracie byla forma vlády (vyskytující se i v republikách) a dnes už neexistuje. Když už tak oligarchie – vláda skupiny a ta je v repulbikách a některé by se tak určitě daly označit (i ty demokratické). Airstokracie není žádná podmínka nebo součást monarchie – je to jen ta doplňující forma vlády – v monarchii stejně jako v republice (a historicky). Řecké polis a řísmká republika, stejně jako středověké/re­nesanční italské republiky byly plně aristokratické.

Že by se nějakým způsobem mohl panovník stát tyranem není pravděpodobné a když už, tak v absolutní monarchii (jde spíš o systém dané země, postup při výchově, vzděláváí, podmínek dědění a zastávání doživotního úřadu. Vše je o organizaci a udržování – i v republikách, ale v dnenší době není pravděpodobné, aby se i v absolutní monarchii chopil moci tyran… kdežto, aby republiku ovládl diktátor nebo ideologie je velmi snadné a časté).. Svrhnout tyrana není tak těžké. Diktatury jsou horší a zbavit se nekompetentní, neschopné a zvolené osoby v demokratické republice je taky mnohem horší.
Původní „étos“ Francouzské revoluce bylo jen vraždění, rabování využití nespokojenosti a chudoby, manipulace. Hlavně vybití těch emocí/pudů kvůlůi situaci (ekonomické) O žádnou skutečnou svobodu nešlo a revoluce ani zpočátku nezačala ani jako pro-republiková. Po desetiletích se skrze osobnosti dostaly do povědomí davu myšlenky humanistických filozofů 18. století (většina z nich monarchisti, ale s novými převratnými, leberálními teoriemi). Ale pořád srovnáváme minuost, monarchistické zřízení určitě nebylo dobré, byl to feudalismus a pak merkantilismus. Nefunkční a omezující stav společnosti.
Nekritizuji „delegování“ moci na jedince (a vlastně spíš ten člověk deleguje moc/pravomoce na ostatní), ale diktatury. Absolutní monarchie znamenají VLADAŘE, který vládne (ten jedinec, který má moc – a ani nemusí mít neomezenou moc, jak se to běžně chápe) a to já nekritizuji. Absolutní monarchie klidně může znamenat, že panovník je nejen hlavou státu, ale taky předsedou vlády (a kdo tvrdí, že má např. premiér neomzenou moc?). Kepler má v jdednom pravdu a to, že plnohodnotnými monarchiemi jsou ty absolutní, ALE konstituční je taky monarchie, ale když panovník/VLADAŘ nevládne… Absolutní monarchie znamená jednoduše, že panovník má výkonnou moc (nebo její část) + může mít trochu moci soudcní nebo zákonodárné – ale nemusí (to už záleží na konkrétní absolutní monarchii), na její podobě/systému. Vůbec nemusí mít absolutní moc (jak k tomu název navádí), jednoduše jen vládne nebo se na vládě spolupodílí. To je rozdíl mezi konstituční (parlamentní aj) monarchií, kde je panovník pouze hlavnou státu – jako prezident v republice, jen s tím rozdílem, že je dědičný a je tam symbolika, větší stabilita, respekt/mravy, usměrnění pro politiky.
Osvícený panovník není žádná vyjímka – stačí jen dodržovat správnou výchovu (která už je v tom systému/zákonech,po­vinnostech), podmínky dědictví a osvědčení se, přesně dané postupy – nejen co se má naučit, osvojit si, ale také jak. A šlo by ten systém ještě vylepšit. Dnes se to v monarchiích dodržuje a je to přesně stanoveno, jak se má postupovat (dřív to bylo spíš na vladaři/rodičích, jak vychová své potomky – a to byla chyba. I dobří vladaři měli „špatné“ děti, protože se sice starali o blaho státu a třeba denně pracovali, ale už se tolik nestarali o své potomky a jejich správnou výchovu). Jen namátkou, třeba princezna Leonor ze španělska měla teprve nedávno 15 let a už mimo jiné ovládá plynule někoik jazyků (mj. i arabštinu, která je velmi složitá), učí se rétoriku, vystupování, etiketu a podstupuje velmi složtou výchovu (i mimoškolní od soukormých učitelů atd), na svou budoucnost se už cca 3 roky VEŘEJNĚ připravuje, kdy mívá k lidem různé promluvy, řeči, vlastní iniciativu, dokonce něco schvaluje a zúčastňuje se i různých zasdání a většiny akcí se svým otcem atd. Jen mě to tak napadlo, ale je zajímavé, jak je ta španělksá dynastie vedle té britské tak málo známá (myslím ve světě). Ale VB byla vždycyk víc vidět a navíc Alžběta je velmi celosvětově populární (a proto i její potomci) už jen proto, že nějaký ten pátek vládne a zatímco se na světě mění režimy, střídají prezidenti jeden za druhým, tak VB má už desítky let jednu a tutéž hlavu státu. :D
https://www.in­stagram.com/le­onorandsofia/?hl=cs
https://www.in­stagram.com/spa­nish.royals/

Já dokonce často slýchám názor, že nejlepší by byl „osvícený diktátor.“ Naprosto neexistující a hloupá věc. Úplný oxymóron. Zde se alespo'n ukazuje, co lidi o politologii vědí. :D

Já se snažím být objektivní. Jsem monarchista protože monarchii vnímám jako nejlepší formu státu a rád se (individuálně) zabývám politologií, sociologií, filozofií (a příbuznými vědami). Nejsem nadšenec do monarchie kvůli nějaké konkrétní historické osobnosti, kvůli idealizaci nebo kvůli historii a starým „lepším“ časům (to vůbec). Tak jako mnozí, protože i mezi monarchisti je plno takových lidí, kteří buď o politologii nic nevědí nebo trpí nějakým sentimentem ke starým časům a kultu k některému panovníkovi (František Josef, Krael I.) – a proto třeba ani nemám rád jedinou českou monarchistickou politickou stranu. Ale tu jde jen o názory jiných lidí a o jejich znalosti. Nedělám si iluze, že by monarchisté byli nějací lepší, chytřejší a osvícenější, jen tak s principu, vůči republikánům. Ale ani mezi stoupenci republiky se nenajde plno (průměrných) lidí, kteří by měli nějaké hlubší (politické) znalsoti. Dokonce u velké spousty lidí jsem se setkal s takovým postojem, že je jim to jedno – jestli monarchie nebo republika. A když už si někteří vybírali tak jen podle subjektivního vnímání – bez znalostí, co jim asi připadá lepší (viz odpověď Keplera. Připadá mu to tak, tak to tak je a cítí to tak, ale bez znalostí, či jejich potřeby. ic proti němu, ale tímhle mě docela na**al :DD Ale je to jeho věc a já si přiznávám, že si to někdy až moc beru – hlavně politiku, proto se o ní většinou s normálními a neznámými lidmi nebavím).
Každému, kdo by se chtěl politikou a vše, co s ní souvisí, zabývat, doporučil výše uvedené politology-filozofy a jejich díla a taky další, hlavně i novější díla/autory. Podle mě oni jsou docela základ, i když se určitě najdou i další, kteří by se našli.
Zase to moc řeším. :D

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

  • monarchistické zřízení středověké/re­nesanční Francie nebylo dobré..

V novověku už lepší a revoluce nepropukla kvůli tomu, že by tam byla monarchie – to mělo malý vliv. Vlastě ani Ludvík XVI. za nic nemohl – ten byl spíš oběť. Asi podobně jako Mikuláš II. (/ale ten měl větší vinu – jako on nebyl špatný ve smyslu zlý, ale byl slabý, s malou sebedůvěrou a snano ovlivnitelný. Rozthodně oproti Ludvíkovi nesly větší vinu – i pro tamnější poměry. Ludvíék to taky mohl ovlivnit, ale ne moc, on spíš zažíval negativní důsledky miulosti, kdežto u Mikuláše tam kromě té minulosti taky vlastní, nevědomé, přilévání oleje do ohně).

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Mr. Marek

Víš, já vím o této problematice hodně, než si připoušťíš a mám své důvody, proč vnímám republiku jako efektivnější státní zřízení. Já nevěřím na vládce, který by disponoval exekutivní a legislativní mocí. Velká Británie je zvláštní príklad, panovnice má pouze symbolický význam. Pojem osvícenský diktator je často užíván i u mladé generace. Já nerad čtu takove slohovky, jsi člověk, kterého je lepší si poslechnout naživo, protože máš evidentně dost co říct.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

Já ale nemyslel tebe a ten odkaz k těm autorům jsem myslel všeobecně… kdyby to četl i někdo jiný, např Kepler a podobně (asi naivita.. Neočekávám, že by to někdo všechno četl). 😂
Vůbec neznevažuju tvoje znalosti (to sorry, jestli to tak vyznělo). Jen jsem říkal, jak to vidím mezi běžnými lidmi, se kterými jsem se také i setkal, lidmi, kteří se v tom snad vůbec neorientují a jaký mám na to názor.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Ametyst

Mr.Marek: V této souvislosti se nabízí otazka, jak se zbavit zločinné evropské komise, která nenávidí Evropany, protidemokraticky si dělá, co chce a ničí Evropu.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

Ametyst: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=Ygtdl9hEr­m0
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=qEl_uHwjSaU 😂

Je to satira, ale je v tom pravda. Ale se vším nesouhlasím, Němci tam jsou spíš proto, aby to diktovali ve svůj propspěch (ale oni se vlastně nebaví o EU… ten seroš je z 80. let).

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Mr. Marek

Problém je v tom, že EU přes všechny chyby co má, shromáždila evropské státy, aby spolu jednaly. V dnešním světě, kdy se spojují asijské státy, jihoamerické… je rozpojení nezodpovědnost.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

Jsem plně pro jednotnost, ale to už jsou lepší federace a EU je za mě prostě… Ta jednotná není a nebude. Spolupráce je neefektivní. Tohle je jeden z nejhorších unijních systému.
Nejlepší je říše, jako jeden velký stát nehledě na kulturní a jinou rozmanitost. Ovšem nekoloniální – a nenacionální. S tím, že všechny provincie/státy jsou si rovny.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Mr. Marek

Obávám se, že je to utopie. Ani federalizaci EU nevěřím.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

Zatím určitě jo. Ale nic není nemožné a tohle je mnohem proveditelnější „utopie“ než nějaké jiné idealizované státy, založené na utopistických systémech, ideologiích. Federalizace by klidně mohl být první krok (neříkám, že bude, jen, že by mohl) a to vůbec není nemožné ani nepředstavitelné. Federalizace je častou otázkou všude na světě už dobrých 200 let.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

Multikulturní h říši bylo plno a fungovaly dobře a to ještě k tomu byla většina nacionalistická (jeden národ v popředí). V dnešní době by takový stát prostě byl jen velkým státem nehledě na národy. To není nic až tak nepředstavitelného a utopistického. Na světě je jen jedné lid (i když několik řas, mnoho kultur, národů,.. přesto však je to jeden lid) a já věřím, že jednota celého lidstva (politická, ekonomická) je přirozený vývoj společnosti, který nás v budoucnu čeká.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
PepasAvalonu

A taky jedna celosvětová armáda… Bez válek a násilných konfliktů mezi státy. Bez jaderných zbraní a jiných hromadného ničení.
Sorry za překlepy, to většinou autocorrect a já si to po sobě nečtu, než to odešlu.

před 1365 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek