Proč má vlk tak špatnou pověst, když je to zvíře inteligentní a lidem se vyhýbá? Jak to bylo v historii?

Vlk je v některých zemích považován za praotce kmenů či národů, nebo je brán jako sice neoblíbený, přesto však obdivuhodný konkurent člověka. Evropané však mají k vlku převážně negativní vztah. Neexistuje mnoho živočišných druhů, které by vyvolávaly u našinců takový strach. Snad za to mohou pohádky, které ukazují vlka jako zlého a hloupého zabijáka. Vzpomeňme například na Červenou Karkulku, Nezbedná kůzlátka či modernější Pohádky ovčí babičky a Jen počkej zajíci! Ještě v nedávné historii byl vlk považován za symbol ďábla a temnot.
Ke konci doby ledové žili vlk a člověk vedle sebe jako dva velcí konkurenti. Lovili stejnou kořist, ale pravděpodobně byli nuceni se vzájemně tolerovat.
Jedním z nejznámějších vlků je bezesporu „kapitolská vlčice“. Pověst vypráví o opuštěných dvojčatech Romulovi a Removi, které nalezla v rozvodněné řece Tiber vlčice. Zachránila je a adoptovala. Na její počest později Romulus a Remus založili na místě, kde je nalezla, město Řím.
Ve střední Evropě byl vlk bez milosti pronásledován. V pověrčivém středověku byl za symbol temné moci a k jeho přelstění se užívalo množství pověr, čar i mastí.
Roku 1930 vydal Rudyard Kipling známou „Knihu džunglí“. Její hlavní hrdina Mauglí je dalším příkladem mýtu „vlčího dítěte“, opuštěného vlastními rodiči a vychovaného vlky. Vlci zde, podobně jako v pověsti o založení Říma, vystupují jako hodní ochránci malých dětí.
O tom, že ani u nás nebyl pohled na vlky vždy tak jednostranný, hovoří například svědectví křesťanského misionáře z osmého století, ve kterém se praví: „Za to vykládal si každý za šťastné znamení, když uviděl vlka. Radoval se, že bude míti po celý den štěstí a úspěch…“

Zdroj: zkráceno z-http://www.je­ri.g6.cz/vlci/me­nu-id-61

Kdo chce s vlky žíti … je víc myšleno, že v nějaké skupině lidí se ten co se do ní chce dostat musí se jí podřídit. Ale je to především jako negativní přísloví – když je to banda lumpů, tak pokud chce slušnější mezi ně, musí se přizpůsobit.
Funguje to když se někdo snaží třeba (je to lepší příklad) zlepšit výkon pracovní skupiny a k leplům dosadí šikovného, za pár týdnů šikovný je lempl a nebo v blázinci. Jejich spolupráce při lovu, postavení ve smečce je skutečně na vysoké úrovni a odbornou veřejnost stále překvapují jaký systém mají zavedený.
Příznivci vlků tvrdí, že v Evropě není historický záznam, že by vlci zabili člověka. Moc tomu nevěřím ale pokud není vlk zahnán do úzkých a pokud není křížený se zatoulaným psem (opět v přírodě k tomu prý nedochází), vlk se raději ztratí. Osobně bych přivítal aby se vlci vrátili do našich lesů, protože jednak přispějí k ozdravění zvěře, a taky trochu ukázní turisty.
Nicméně se tak nestane, protože lidi mají z vlků strach větší než sami ze sebe.

Můj osobní názor je, že hlavně u nás je to prakticky jediný predátor, který v minulosti mohl napadat dobytek na pastvě (podobně jako mají domorodci v africe problémy se lvy) a proto byl pronásledován jako nepřítel lidí.

Jak píše Vagra v první větě, zrovna Mongolové „pocházejí“ z vlka. Vlk je svým způsobem uctívaný a vidět ho přináší štěstí. Je to ale ve velkém rozporu s tím, že jsou tam vlci zároveň velmi pronásledováni a zabíjeni. Samozřejmě kvůli ochraně stád, na kterých jsou lidé životně závislí.
Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem v Mongolsku ve volné přírodě vlčí smečku viděla, i když jen krátce. Jeli jsme na člunu po řece a oni se tam přišli nejspíš napít. Chvíli koukali, co to tam pluje, pak jim došlo, že to jsou lidi a byli fuč.
Přišlo mi, že to je matka s odrostlejšími vlčaty.
Byl to krásný zážitek. Ale přiznám se, že když jsme pak večer o kus dál tábořili, tak jsem měla zvláštní pocit. Vlky mám ráda, vím, že jsou plaší a je nesmysl, že by nás jen tak napadli, ale stejně jsem na to musela pořád myslet, že tam třeba někde blízko mohou být.

Vlk a človek sú súputníci už od čias, keď predchodca človeka zliezol zo stromu.
Vlk je vlastne lekár divočiny. Napáda hlavne choré a slabé jedince, ktoré mu nevládzu ujsť. Dokáže sa pod vedením najsilnejšieho vlka organizovať do svoriek a spoločne, premyslene a trpezlivo loviť. Hladný vlk je nebezpečný aj pre veľké zvieratá a aj pre človeka.