Proč jsou rodiče tak obětaví a děti tak sobecké?

Říká se,že dva rodiče uživí deset dětí,ale deset dětí později neuživí rodiče.Asi to platilo už tehdy jen na někoho,tak jako dnes.Nebyla bych tak skeptická a negeneralizova­la,lidé jsou různé 🙂 Moje děti jsou dlouho dospělé,vybraly si každé vlastní cestu životem,karié­ru,partnera atd.Syn žije dlouhá leta v zahraničí,dcera cca několik hod.cesty autem daleko,ale jsou z nich slušní lidé (a rodiče) ačkoliv já nejsem rozhodně typ rozmazlovacího a nekritického rodiče.Výborně spolu vycházíme (občas spolu i vyběhneme) ale víme,že se na sebe můžeme spolehnout.Už se to několikrát prokázalo,tak věřím,že už k nějakým náhlým zvratům a změnám v chování nedojde a nenechají mě umřít opuštěnou někde v LDN.Moje přítelkyně je opačný případ.Ona-sama rázná,samostatná žena-lvice vychovala dva lidi,kterým se stále obětuje a oni,dávno v dospěláckém věku jsou na ní naprosto zavislí.Ona teď bohužel choří s rakovinou prsu a k tomu si zlomila kotník a ukazuje se,že ani tato okolnost nedonutí ty pětadvacetileté spratky aby jí s něčím pomohli. Ale abych nebyla tak hnusně správňácká-vnučku silně rozmazluju a soudnost v jejím případě jde poněkud bokem.Aby ne,když je to ta nejroztomilejší a nejšikovnější holčička (minimálně) v EU ! :D

Mám dvě dávno dospělé děti a musela jsem se hodně naučit, aby naše vztahy obstály. Předně jsem pochopila, že na mé rady a rozumy nikdo není zvědavý. Takže je poskytuji, až když si o ně řeknou. Pomoc jsem nabídla, ale nevnucuji se. Děti mají svůj život a svou rodinu. Rodiče jsou fajn, pokud jsou samostatní a soběstační. To není sobectví. To je realita dnešní doby. Ty naše „nevděčné“ děti mají co se ohánět, aby v dnešní době dokázaly slušně žít.
Od určitého věku dětí by se měli zřejmě učit samostatnosti jejich rodiče. Nasměrovat vše na to, že děti zahrnujeme stále svou láskou a péčí a dusíme je tím, že jim dáváme něco, oč ony samy nestojí, to je špatná cesta. Je třeba hledat a najít kompromis – dát tolik, aby to nikoho nedusilo. Být tu pro své potomky, když budou potřebovat podporu nebo pomoc. Umět si říct o pomoc a nečekat, že ty naše ratolesti pochopí samy od sebe, že je od nich něco očekáváno. V žádném případě nečekat vděčnost. Je to pro mne nenáviděný výraz hlavně díky babičce. Ta nás všechny tak otravovala tím, že za všechno čekala vděčnost, že jsme se bez její pomoci a darů koukali raději obejít.
A jiný pohled na tento problém je to, že rodiče jsou samozřejmě obětaví (většinou) k dětem, které přivedli na svět a vychovali je. Přijde ale čas, kdy je třeba děti nechat volně dýchat a samostatně žít. Prostě nelpět na tom, co jednou stejně musí odejít.
Nemyslím si, že děti by mne nechali bez pomoci, kdybych ji opravdu potřebovala. Pokud si ale mohu poradit jinak, tak nemusím tuto možnost zkoumat. Možná bych se dočkala potom zklamání, nebo naopak zadostiučinění.

Čistě fyzikálně vzato je to jen zákon akce a reakce. Čím větší „bobánek“, tím větší bude zmiňovaný efekt. Dítě je čím dál víc bráno jako zázrak, jednak s ohledem na čím dál složitější početí a jednak na základě obracení hierarchie společnosti. Dříve platilo, že čím starší osoba, tím váženější, dnes je to spíš naopak. Podle toho to vypadá, je to medvědí služba našim potomkům.

Kdesi jsem četl, že je to jakousi „přirozeností“ – každý člověk je „od přírody“ sobecký – nejspíš se to tak naučil, aby přežil – a altruismu ho teprve učí rodiče výchovou.

Nemyslím si, že tento model platí. Znám mnoho případů, kde tomu tak neni.

Tak nevím,máme 3děti,ale ani o jednom to říci nemůžeme a to jsou pomerně mladí 27 ,20 , 18.

jistě je to různé – každá rodina to má jinak – ale znám v okolí to co píše Damiana … děti nemají na rodiče čas i kdyby se rodiče rozdali – určitě je to výchovou .......nevím my to v rodině nemáme

to co jste popsala je problém hlavně nedospělců…jakmile se z „telecích“ let dostanou, nemám pocit, že by své rodiče nějak přehlíželi, protože konečně pochopí, že oni to s nimi nemysleli tak zle, jak se jim dřív zdálo a že vlastně měli ve všem pravdu..
a navíc…Vy za své dítě cítíte zodpovědnost, Vy jste ho přivedla na svět…dítě tu potřebu nemá…tu začne mít až v okamžiku (aspoň to správně vychované), kdy ta nemohoucí budete Vy

Tak dobrej vtip jsem ještě nečetl
Proč jsou rodiče tak obětaví a děti tak sobecké 😁
Možná že u tebe to je jiné ale u mě jsem ja obětavý a oni ke mě sobečtí -_-