Proč by se muselo dětství duševně přeměnit v dospělost? Existuje na to snad nějaká směrnice či nařízení?

Nevím, kolik máte roků, chtěl byste být stále bezmocným dítětem a čekat, že vás změní život? Vy sám jste změnil svůj život, tím, že jste duševně vyspěl.

Proč? Protože dítě nemá zkušenosti, pro dospělého jsou zkušenosti tzv. školou života. Každé poznání a vzdělání jsou důležité i pro stáří. I když někteří staří se stávají znova dítětem …

Pokud Bůh stvořil člověka, určitě nepočítal, že bude žít na zemi věčně, patent určitě nedostal. Ani ti, kdo nevěří v tuto teorii, vědí, že všechno má svůj začátek i konec – mezi tím jedinec roste, učí se, přemýšlí, pracuje, odpočívá.

Neplatí dost často, že, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš? Třeba skákat přes švihadlo či lézt na strom už ve stáří těžko někdo uplatní.

„Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.“ (Jan Werich)

http://prosta­ri.cz/citaty-o-stari-a-starnuti/

U tebe to zřejmě nehrozí, podle těch blábolů.