Popel, urny nebo jiné věci po zemřelém se ze hřbitova po určitém čase někam vyhodí?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Pohřebiště může být veřejné nebo neveřejné. Přidržíme-li se pohřebiště veřejného, veřejné pohřebiště musí mít tlecí dobu, kterou určí jeho provozovatel v řádu pohřebiště, nesmí být kratší, než 10 let, musí odpovídat výsledkům hydrogeologického průzkumu, stanovisku krajské hygienické stanice a místním zvyklostem (§ 22 odst.3 zák­.o pohřebnictví).

Na veřejném pohřebišti se hrobová místa a další nemovitosti, zpravidla, pronajímají a zpravidla na dobu určitou; za příčinou zjednodušení budeme nadále zvát hroby, hrobky, kolumbária a další zařízení veřejných pohřebišť pro tyto účely hrobovým místem.

Jestliže skončí nájem hrobového místa a jestliže příbuzní neprojeví zájem o prodloužení nájmu, buďto sami zajistí vyklizení hrobového místa (protože, například, mají jiné hrobové místo v jiné vesnici, nebo mají kolumbárium větší, a ta jedna urna se tam vleze, atp.), v opačném případě se všecko, co se na hrobovém místě nachází, stává res nullius. Je tomu tak proto, například, že nájemce hrobového místa leží v hrobovým místě.

Pokud jde o hrobku, ostatky v truhle lze vynést, prakticky, kdykoli a zahrabat, nebo poslat na kremaci, nebo dát do jiný hrobky – prostě s nimi naložit jako s ostatky, a v souladu se zákonem o pohřebnictví. Pokud však jde o hrob v zemi, musí se počkat, až uplyne tlecí doba (jinak lze hrob otevřít jenom za podmínek v ustanovení § 22 odst.5 zák­.o pohřebnictví). Pokud uplynula, lze ostatky vyjmout.

Dělá se to tak, že se musí hrob vykopat ručně, a jakmile se narazí na sebemenší kůstku, nebo jiný lidský ostatek, musí se hlína přesít, ostatky vybrat. Vybrané ostatky se dají, buďto, do nějaké papírové krabice, nebo (častěji) do černého tlecího pytle, a pak se, buďto, pošlou do spalovny ke kremaci, nebo se uloží do nějakého hromadného hrobu, který správce pohřebiště za tímto oučelem zřídí.

V praxi to není tak růžové, jak se může zdát. Tlecí doba někdy nezajistí zetlení umrlců (http://www.poh­rebiste.cz/stran­ky/archiv/moni­tor/2019/191211­.htm), někdy nezetlí proto, protože příbuzní koupili nevhodný penál (lakovaný, z překližky, atp.), někdy ani nikdo neví proč. I zbytky penálu nesmí přijít, co já vím, do kompostu a sběrných surovin, musí se zahrabat někde na pohřebním místě. Je kolem toho spousta legislativy, národní i Společenství, která se musí dodržet. Všecka zemina musí zpátky, po vykopání se musí ohradit a přikrýt, jedno s druhým.

Pokud jde o hrobku, záleží na stavu ostatků. Pokud je rakev celá, nepropadlá, neotevřená, lze ostatky např. poslat ke kremaci. Nebo uložit do hrobu – pokud je ale rakev vhodná k zetlení, jinak by se musel umrlec „přestěhovat“ do jinýho penálu, dneska nemůže do země všecko, jako kdysi. Jinak se s nimi musí naložit stejně pietně, jako s ostatky z hrobu, rozdíl v tom není.

Pokud jde o urnu s popelem, tak popel se může, buďto, vysypat do (třeba toho hromadného, na zbylé ostatky) hrobu, nebo rozptýlit, ale rozptýlit na k tomu určené, a ouředně schválené, rozptylové loučce. Urna je pak relativně normální odpad, ono s popelem se tolik nenadělá, jako s kostmi.

V tu chvíli je pohřební místo vyklizeno a připraveno pro dalšího nájemníka. Příslušenství, jako jsou např. pomníky, desky atp., se zpravidla nechává dalšímu nájemci, a jak s ním naloží, je jen a pouze na něm. Toho se pieta nedotýká.

Zdroj: https://www.za­konyprolidi.cz/cs/2001-256

Opakovaně píšu (před tím to bylo v diskusi), že ostatky se samozřejmě nevyhazují ani nerecyklují, ale postup při překopání hrobu je obvykle tento: https://porad­na.pohreb.cz/zpu­sob-pohrbu/uchovani-ostatku-pri-dalsim-pohrbu-praha-10

Popel z urny ze zrušeného urnového místa je předpokládám roztýlí na roztylové loučce.

Pomníky, urny atd. se podle stavu zruší nebo zrecykluje (už jsem viděl mramorovou desku se jménem, která byla na betonovém pomníčku a po jejím odloupnutí byl z druhé strany nápis se jménem nějakého c.k. důstojníka).

Velikost hrobů je standarní („dost malá“ je nesmysl).

Co se týká více zemřelých pohřbených do stejného hrobu před uplynutím tlecí doby, je to možné při dodržení § 22 odst 4 pohřebnického zákona („Před uplynutím tlecí doby mohou být do téhož hrobu uloženy další lidské pozůstatky, pokud je možné je umístit nad úroveň naposledy pohřbených lidských pozůstatků a vrstva ulehlé zeminy nad rakví bude činit nejméně 1 m.“)

Obecně vše záleží na konkrétní legislativě dané země či daného místa. V České republice se obvykle hroby na hřbitovech pronajímají na určitý čas, a to zpravidla na dobu 10 až 20 let. Po uplynutí této doby mohou příbuzní pronájem prodloužit, pokud to ovšem neučiní a hrob se nijak neudržuje, může hřbitovní správa pronájem ukončit.

Pokud se hrob po určitou dobu neprodlouží, může dojít k tzv. exhumaci ostatků, což je odborný termín pro vykopání a případný přesun posmrtných ostatků. Není to ale proces, který by se dělal lehkovážně nebo automaticky. V první řadě je na hřbitovu vymezena doba, po kterou se ostatky nesmí rušit. Tato doba je zpravidla 10 let pro ostatky uložené v rakvi a 5 let pro ostatky uložené v urně. Po této době teoreticky může dojít k exhumaci, ale i zde platí určitá pravidla – je potřeba povolení od příslušného městského nebo obecního úřadu a celý proces musí proběhnout v souladu s hygienickými a etickými normami.

Pokud dojde k exhumaci, posmrtné ostatky jako takové se někam nevyhazují ani nerecyklují. Mohou být přemístěny na jiné místo na hřbitově nebo mohou být uloženy do hromadného hrobu.

V případě, že by byl hrob pronajat na delší dobu nebo by byl prodloužen, může se do něj uložit více ostatků. Existují hroby, které jsou v podstatě rodinné a jsou používány několik generací. V takovém případě je samozřejmě potřeba počítat s omezeným prostorem a případně si vyhradit větší parcelu na hřbitově.

Pokud jde o hroby jako takové – náhrobky a ostatní věci – ty se mohou recyklovat, pokud jsou z recyklovatelných materiálů. V České republice ale obvykle není praxe recyklace náhrobků nebo jiných součástí hrobu. Pokud hrob opustí pronajímatel a náhrobek nebude odstraněn, obvykle jej hřbitovní správa odstraní a náhrobek je pak v souladu s platným odpadovým zákonem vhodně zlikvidován.

Důležité ale je, že se vše řídí danými zákony a nařízeními a je také velmi citlivou záležitostí, takže hřbitovní správy se snaží jednat s maximálním respektem k zesnulým i jejich příbuzným.