Vše souvisí s něčím.

„Když něco dobře funguje, nemůže to být špatné, ne? Špatné to je teprve, když už to dobře nefunguje. potom se člověk musí ptát: proč už to tak dobře nefunguje? Nebo: může to vůbec fungovat lépe?“ — Daniel Glattauer
https://citaty­.net/citaty/276596-daniel-glattauer-kdyz-neco-dobre-funguje-nemuze-to

Zdroj: https://citaty­.net/citaty/276596-daniel-glattauer-kdyz-neco-dobre-funguje-nemuze-to-byt-spatne-ne/

Je jasné, že člověk je součástí celku, I když se dá říct, že je pouhým statistickým číslem, je tedy součástí země i celého světa. Že pracuje, aby vydělal peníze, aby vyrobil nějakou součástku, která se použije jinde atd.

Aby si ho ostatní všimli, musí být lepší, pilnější, výkonnější, chytřejší, ba často i krásnější.

Je pravda, že nový člověk dokáže nahradit dovednosti předchůdce, ale už nikdo nikdy nebude stejný jako on. . Není nikdo takový na světě, každý člověk je na světě originálem.

Takže není pravda, že každý je bezvýznamným kolečkem v soukolí světa. Každý člověk sem přišel, a zasloužil se o svět, zpravidla jak nejlépe uměl, i když někdo méně, jiný více.

Ale být kolečko v soukolí je nutné pro jedince jako ochránce i živitele rodiny, dále fungovat jako společenský či politický zástupce obce či města.

Důležité je, aby člověk porozuměl tomu, že má určitou roli, i když nemusí často souhlasit. Člověk má dělat to, na co má sílu, i když je jen maličkým kolečkem v soukolí.
--------.

„Většina lidí podléhá tomu, že přikládá příliš velkou hodnotu svému biologickému a společenskému determinismu a tím se jaksi vyhýbá povinnosti vtisknout svou notu, svůj směr v životě tak, že by statečně zasáhla do soukolí, které je takto dáno. Raději se tito lidé utíkají pod ochranný kryt předem vyznačené cesty, která je zakódovaná v jejich buňkách nebo někde v nebesích a doufají, že snad budou tak vysvobozeni ze svých úkolů, aby sami navzdory tomuto determinismu budovali svou existenci.“

Henri Boulad: Dimenze lásky, Karmelitánské nakl., Kost. Vydří 1995, 26 a 27)

Upravil/a: annas

Někteří se snaží sypat písek do soukolí – pak platí, že jde to, ale dře to.

Nevím, kdo tvrdí, že svět je jako soukolí, nicméně přijmu-li takové přirovnání, pak mám za to, že některé součástky jsou významné a některé málo nebo vůbec ne (a těch je významně víc). Potíž je v tom, že se nedá snadno určit, která součástka do které z těch dvou skupin patří.