Pokud je nevlastní dítě 15+, pociťuje pomalu, že si věci od rodičů musí zasloužit více než dítě vlastní?

Mám kamaráda, který se dozvěděl že je nevlastní od své mámy v 15cti letech, v době kdy se jeho rodiče rozvedli a on s mámou byl po prvé na vánoce sám a ta mu v slzách řekla na vánoce že je nevlastní, jak krásny dárek že? Ale o to nejde. spíš mě zajímá, jestli rodiče kteří si adoptují dítě postupem času kdy jde poznat že jim není podobné, nějak začnou mít jiné pocity a chování vůči nevlastnímu dítěti. Kámoš říkal že je jedináček i když adoptovaný. Pocítil že si musel v dětství zasloužit věci 2× tolik než děti co to od vlastních rodičů dostávali buď automaticky, nebo za málo. Teď v dospělosti musí také o vše prosit, nic mu není dáno jako dětem kteří jsou vlastní a jejich rodiče jim to dávají samy od sebe. Prý si přijde jako trofej která má dělat radost rodičům, nikoli oni jemu. Nic jiného necejtí. Má někdo nějaké zkušenosti ?