Vložila jsem otázku o opisování, v historii odpovědí jsou další názory. Nejde jen o maturitu.

Cituji vyjádření, které jsem tehdy napsala.

Lektor uvedl, že v Čechách zažil něco zcela jedinečného, výjimečného.

„Nikde na světě studenti tolik neopisují jako tady. Malý tahák s matematickými a fyzikálními vzorečky, prosím, ale podvádět při sebemenší prověrce, při pětiminutovce, na jejímž výsledku skoro nezáleží, opisovat z učebnice i pár slovíček zadaných v minulé lekci, ne, to není normální, to je snad nějaká deformace, národní úchylka či co. S tím jsem se nikde na světě nesetkal.“

Další názory v odkazu. http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/opisovani-jako-ceska-uchylka

Stejně jako uvedl mosoj, tahai jsme si z klobouku číslo maturitních otázek. Zavřela jsem oči, abych neviděla případné číslo, takže jsem nepodváděla. Ponechala jsem náhodě …

Myslíš jako taháky? Tak to nepochybuj. Dokonce i někdy pomohly.
Číslo otázky z češtiny jsem si tahal z pytlíku, který držel učitel. Když jsem z hrůzou uviděl číslo, jehož tématu jsem se bál jako čert kříže, otázku jsem upustil a vytáhl jinou. Takže jsme podváděli obá. U matematiky a fyziky to nehrozilo.
Možná že právě proto je u nás podvádět, tak zažrané ve společnosti.

Při maturitě z ruštiny jsem si vytáhnul otázku o Lermontovovi o kterém jsem nic nevěděl, znal jsem jenom Šolochova, tak jsem mluvil o něm. Nikdo nic nepoznal (možná, že poznal, ale nechali mě) a bylo to…

Při ústní maturitě byla naše komise jaksi „handicapovaná“- češtináře chytly zuby,měl nateklou pusu,cizí komisařka z účta kulhala,byla o berlích a učitel práva přišel o prsty,uřízl si je na cirkulárce…„Nor­mální“ zkoušející byl učitel ekonomie,matikářka a naše učitelka účta. Přála jsem si ekonomii,ale vytáhla jsem si účetnictví/právo. Otázku jsem věděla,sypala ji ze sebe jako z rukávu,ale přerušila mě ta cizí komisařka z účta a začla se mě vyptávat na zákony účetnictví,které jsme se neučili a s otázkou vůbec nesouvisely.Vzpom­něla jsem si,jak nám učitelé před maturitou stále říkali,že pokud nebudeme něco vědět,nesmíme za boha mlčet,ale stále mluvit,mluvit a mluvit co umíme.Tak já si jela dál tu svou otázku,kterou jsem si vytáhla,ona mě zase přerušila a říká-dívejte se ke mně a mluvte nahlas. Já se k ní otočila,předtím jsem dělala,že ji nevidím a zase jsem pokračovala tu svou a pěkně nahlas,až jsem snad i řvala. Chvíli na mě zírala,pak se začali všichni smát,i češtinář s bolavými zuby,nechala mě konečně domluvit a bylo hotovo!
Naše učitelka účta mi pak řekla,že komisařka pracuje jako účetní a proto se ptala i na zákony,prý se to ještě nestalo,ale že jsem udělala dobře,že jsem mluvila svou a nenechala se odradit.:)

Nepodváděla bych, protože bych se bála, že se na to přijde a skončí to ostudou. Prostě pro klid v duši. A vlastně to není ani čestné.

Ano, viděla jsem člověka, který při písemný maturitě jednu dvě otázky obšleh, když učitelka vyšla ze třídy. Člověku to rozum nebere, že kvůli nějakým dvěma blbým otázkám takhle riskuje. Ale jak annas citovala, to bude asi nějaká deformace, že to tomu člověku už ani nepřijde.