Platí, že kdo se víc zajímá, ten víc ví?

Ano, platí to, ovšem záleží na zdrojích. Pokud někdo sjížďí jeden dezinfo web za druhým, tak toho o skutečné realitě ví méně, než ti ostatní…

Samozřejmě, kde se zajímá, víc najde a doví se.
Pracnost hledání informací je relativní: naopak se na nás hrnou ze všech stran a v režimu 24/7. Nepohodlné může být hledání konkrétních informací nebo ověřování jejich původu a relevantnosti, když neustále všichni ode všech infromace přebírají.
Myslím, že lidé na to mají čas a hlavně možnosti, protože velká část je neustále on-line. A právě to nahrává povrchnosti: všichni hned o všem slyší nebo čtou, ale jen povrchně, bez hloubších analých souvislostí.

Nemyslím, že to je nepohodlné, dnes lze informace získávat velmi rychle, od toho jsou vyhledávače. Ten kdo hledá, se ale musí umět správně zeptat, v tom je problém. Ale člověk musí být vnímavý a musí umět pracovat s informacemi. Důležité je právě umět rozlišit co je správné a co je hloupost, což neumí každý a pak věří kdejaké kravině, proto je potřeba důležité věci ověřit z několika zdrojů.

Upravil/a: elkon

Zájem je důležitý, ale samotný nestačí.

Lidé bývají zaujatí. Je to dokonce člověku vlastní. Mohou vyhledávat jen to, co se jim líbí. Hledají jim odpovídající názory, infromace/tvrezní, které jejich názory podporují. Utvrzují se ve vlastním přesvědčení, kritické myšlení chybí a skutečný přehled taky.
Lidi jsou převážně omezení. Myslí v malém, umí být často destruktivní (psychologicky). Názory jednotlivců a už vůbec né většiny NEJSOU objektivní a ani nebývají správné nebo rozumové. Proto i třeba mínění většiny nebo obecně „masové volby“, jsou od základu hloupé, nesmyslné, neopodstatněné. Je to hloupý politický systém, který je založen na právu mínění většiny a lidové suverenitě.

Konspirátoří i dezinformátoři mají taky velký zájem a zápal. Často obří, kolikrát i fanatický. Ale nikdy nepřekročí rámec těch konspirací… pochopitelně vyhledávají jen to, co souzní s jejich přessvědčeními. Vyhledávají „odborníky“, kteří zastávají obdobné postoje, informace vyhledávají na „svých“ webech a na případné jiné informace nahlíží ze své mentality a s předem vyhraněným názorem.
Jistě, (takový) člověk může trávit mnoho hodin, dní i týdnů se zájmem o nějaké téma. Může tím žít. Ale to, že se tomu víc věnuje a zajímá se o to, z něj automaticky neudělá odborníka ani více objektivního. Ani to neznamená, že to, čemu (a jak) se věnuje, je správné nebo pravdivé. Úplně klidně si budou vyhledávat informace (nebo si je nechat předkáldat), tak jak chtějí. A obecně budou pracovat s informaci tak, aby to odpovídalo jejich mentalitě. Lidi už často mají předem vybrané „lepší“ a „horší“ infromace, zdroje a „ověřené osobnosti“.
Kdo chce něčemu věřit, toho o opaku jen tak nepřesvědčíš (a ani on sám se jen tak nezmění).
Zájem taky může cílit na povrchovost. Né, že by byl zájem povrchní, ale nejde do hloubky, nýbež se zabývá jen povrchními záležitostmi, výhradně laickými, někým jiným předkládanými, zjednodušenými a zpracovanými informacemi.
Dezinformace a polopravdy též vynikají v tom, že nemusí být snadno odhalitelné a můžou být částečně pravdivé. Roli hraje i kvalita informací. Jeden může vědět dost podstatných informací (zásadních, kritických, objektivních), druhý se zájmem, může VĚDĚT spoustu sra_ek, která jsou (omylem) nepravdivá, vymyšlená nebo zkreslená, polopravdivá, zavádějící, manipulativní i vyloženě (účelově) lživá..

Xenofob a islamofob si nepřečte něco, co by jeho myšlení mohlo zpochybnit. Muslim je prostě zlý a celá islámská kultura je prostě od základu vadná. Samozřejmě si vyhledá literaturu aj., které bude kritizovat islám, celou arabskou kulturu, uprchlictví obecně atd. A samozřejmě odpovídající autory ze stejné kategorie.
Odpůrce Covidu a opatření proti nim, bude samozřejmě sledovat ty lidi, kteří to budou kritizovat a uvádět stovky důvodů, příčin atd.
Tj. dezinformátor a konspirítor bude sledovat převážně dezinformátory a konspirátory. Člověk si s velkým zájmem bude klidně vyhledávat informace o popírání holokaustu nebo i sledovat „odbroníky“, kteří se tím tématem zabývají a v mnoha hodinových videí to vše vysvětlují. Takže takový člověk se opravdu hodně zajímá a klidně se v tom i utvrzuje. Ale jeho zájem prostě nezmění, že holokaust existoval.
Lidé holdující dezinformacím i konspiracím si to (většinou) neuvědomují. Za jedno bývají dobře i občas rozumově předkládány – plno lidí si na tom dává práci, plno lidí se v tím nechává unášet a vzájemně se v tom podporují. Uvádějí „důkazy“ rozebírají SVÁ tvrzení atd. Za druhé to často bývá poutavě předkládané, popsané a cílí to na omezenější lidské pohnutky a psychiku. V hlavní roli často předsudky, nepřátelství, křivdy, zaujatost (vůči někomu, něčemu), senzace/fascinace, apel na emoce nebo pudy – jako vlastní ohrožení, my vs oni, atd.

Studium ekonomie a důkladná četba odborných ekonomických knih taky nenahradí pouhé nadšení a zájem někoho, kdo sleduje například YouTube videa o ekonomii nebo si jen pročítá ekonomické magazíny a blogy. Oba mají zájem, ale znalosti u obou se budou zásadně lišit.
S nadsázkou bych to ještě připodobnil zájmu o právo a kriminalitu. Kde jeden bude studovat složité odborné knihy, učebnice a procházet zákony i jejich výklady. A druhý bude sledovat krimi seriály, pořady ze soudních síní a číst krimi beletrii (detektivky, příběhy sériových vrahů atd). To z toho druhého neuděálá odborníka na právo a kriminologii.
Důležitá i třeba praxe, zkušenosti a přímý kontakt. Kdo se rád zabývá nějakou zemí, její kulturou apod., tak je sice hezké, že o tom bude číst, sledovat o tom pořady aj., ale nebude na tom líp než ten, kdo se do té země podívá, chvílí tam žije a a zvlastní zkušenosti poznává tu zemi. lidi a jejich kulturu…
Záleží i na druhu zájmu, i když se jedná o stejný objekt. Zájem o bojová umění může být, jak teoretický (nebo jen fanouškovský), tak praktický. Jeden bude sledovat bojové zápasy a bojové filmy, druhý bude dělat karate a box. Oba mají zájem, ale jejich znalosti i zkušenosti se budou lišit. Asi jako mezi fanouškem basketu a basketbalistou. Nebo jakéhokoli jiného sportu, či aktivity a dovednosti.

Upravil/a: Disraeli

Ano, platí.

Dobrá otázka;-)
Času mají, kromě workoholiků, lidé dostatek. Informací spousty. Je otázka, jak čas využíjí, čím naplní.

1. Každý neprahne po vědění, po informacích. Přijímá ty, které potřebuje a chce.
2. Je zde velká pohodlnost. Přijmout tu první „podanou“ info, nebo se z lenosti a pohodlnosti,

sen ptát a čekat….. Nechat se obsloužit, naservírovanými.
Malá chuť prověřovat, hledat (někdy je „pravda“ uprostřed.
3. Neschopnost
PROBLÉM, také spočívá v to, že máme asi kolem 50% lidí s DYSFUNKCEMI, kteří nejsou schopní,
informace vyhledávat a zpracovat (vyčerpají se čtením a neví o čem….).
4. ZÁVISLOSTI, PROMARNĚNÝ ČAS hraním her a podobných činností. Neschopnost zorganizovat si čas. Práci a volnočasové aktivity.
5. Spokojenost s tím, ja to je, jak žijí.
6. Pocit marné námahy (nevhodně cílené), bezvýchodnosti. Nechuť i neschopnost,
přičinit se, vyvinout aktivity. Chtít něco změnit.
7. Svou roli hrají také jisté inteligenční možnosti. Hloupost.

DNES JE TO I TAK, ŽE KDO NIC NEVÍ, NESLEDUJE, NEŘEŠÍ…
KDO JE FLEGMATIK,
NENÍ VE STRESU.
JE KONZUMENTEM.
DUMÁ, MAXIMÁLNĚ, NAD NESMRTELNOSTÍ CHROUSTA…..
TEN MÁ MNOHEM KLIDNĚJŠÍ A SPOKOJENĚJŠÍ ŽIVOT 😛

Srážka s „blbcem“....., hloupost a pohodlnost, se líhne, jako houby po dešti.

**Je otázka, zda ty CHODÍCÍ ENCYKLOPEDIE, lidé myslící…..
unesou vždy, bez úhony, tu tíhu poznání a znalostí. Pro své okolí mohou být podivíni,
nepochopení, až nežádoucí (pokud se projeví aktivitou, ve prospěch druhých).
**

Kdo se víc ptá, ten má víc Alzhaimera…

Je něco jiného zjišťovat informace na webu a něco jiného zeptat se kolegů.
Často pomůže jen položit otázku koelgovi a ani nepotřebuješ slyšet odpověď.