Platí stejně, jak dáváme, tak i bereme?

Myslím si, že dávat je víc než brát. Přece, kdo rychle dává, dvakrát dává. V přípaně neštěstí je právě rychlost rozhodující …

Ale často platí:
„Na dobro, které uděláte dnes, zítra lidé zapomenou. Přesto dál dělejte dobro. Dávejte světu to nejlepší, co je ve vás, a i když to nemusí stačit, přesto dávejte dál.“ Matka Tereza

https://udalos­ti.signaly.cz/1509/pres­to-dal-delejte-dobro-matka?comments-topicLikes-showAllLikers=1

Třeba škola nám leccos dala, ale také sebrala. Stejně je to se životem. Je zde rovnováha? Nebo co je víc?

Ale dnes už rovnováha neplatí, jako by mnozí měli krátkou paměť. Děti zapomínají na své prarodiče, někdy i rodiče, neovažují za samozřejmé, že by jim měly dá aspoň svou lásku.

Opět se promítají mezilidské vztahy – jen já a já …v duchu hesla: hloupý kdo dává, hloupější, kdo nebere … Možná stále platí, že bumerang se vrací …

Upravil/a: annas

Neplatí, protože spravedlnost stejně jako láska jsou slepé.
Na to, aby jsi „chtěl“ dávat, se musíš narodit.
Brát umí každý, kromě svatých a lidumilů!
Za dobrotu na žebrotu!
Každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán.

Kdybych se ocitl ve středověku a zapálil si tam cigaretu zippákem, tak by mě upálili jako zplozence ďábla. Tehdy, i později, byla společnost ovládána tmářskými dogmaty církve a vše pokrokové bylo krajně podezřelé. Takže pokrokoví a svobodomyslní lidé to tehdy měli těžké. Dnes už je svoboda projevu na opačném konci spektra, což taky není vždy dobře. Feministky zakázaly pisoáry a buzny pochodují Prahou pod duhovými vlajkami. No fůůůůj!

Ptají se jednoho chlapíka, a on říká, že raději dává, než bere. To jste teda velký lidumil. Ne, odpovídá ten chlapík. Já jsem boxer.

Neplatí. Každý by jen bral. Lidi si neuvědomují si, co mají (=nejsou za to vděční) a pořád by jen brali, ale že by za to něco obětovali nebo by sami něco dali… Každý by chtěl všechno za nic (a v životě je vždycky něco za něco).

A provinili se tím, že se lišili. Stejně dopadnou i v dnešní době, protože lidé jsou pořád stejní – plní předsudků, strachu (a taky nenávisti) z neznámého, z jiného/odlišného. Platí totiž, že lidé nenávidí a odsuzují to, z čeho mají strach a nějvíc se bojí právě toho, co neznají (popř. nechápou).

Upravil/a: DoTazatel

U mnohých neplatí. Kéž by jsme to všichni dodržovali.