Platí ješte zákon o nenahlášení řidiče meho vozidla?

Problematiku tzv. „osoby blízké“ lze shrnout stručně do konstatování, že se jedná o právo osoby, která je předvolána k poskytnutí vysvětlení, nevypovídat v případě, kdy by taková výpověď mohla znamenat nebezpečí stíhání osoby blízké.

V této souvislosti je také vhodné uvést, že toto právo se týká i samotné osoby předvolané, která není povinna vypovídat sama proti sobě. Pokud tedy přestupek spáchal vlastníka vozidla a je předvolán k podání vysvětlení, je oprávněn s odkazem na stejné ustanovení odmítnout vypovídat.

Kdo je osobou blízkou, stanoví §68 odst. 4 zákona o přestupcích (neaplikuje se ustanovení občanského zákoníku).

Tou se rozumí:

• příbuzný v pokolení přímém,
• osvojitel, osvojenec,
• sourozenec,
• manžel,
• partner dle zákona o registrovaném partnerství a dále
• jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

Předvolán je k podání vysvětlení zpravidla vlastník vozidla, neboť ten jediný je snadno dohledatelný z registru vozidel. Pokud řidičem byla shora popsaná osoba blízká vlastníka, pak vlastník není povinen vypovídat proti takové osobě a může bez dalšího odepřít jakoukoli další výpověď, aniž by riskoval jakýkoli postih.

Podle právní úpravy odpovídá za spáchaný přestupek vždy řidič a nikdy vlastník vozidla, vlastník vozidla tedy nikdy nemůže dostat pokutu, zákaz řízení nebo body místo řidiče nebo za řidiče (neplést s povinností vlastníka vozidla např. uhradit náklady odtahu, tam se nejedná o pokutu za přestupek, ale o úhradu nákladů odtahu).

Současně je však povinností vlastníka vědět, kdo s jeho vozidlem jel. Pokud to neví, hrozí mu pokuta 5 až 10 tisíc korun.

V souvislosti se shora uvedeným je třeba zmínit dvě věci. První je judikatura soudů ve vztahu k této otázce a druhou jsou firemní vozidla.

O problematice rozhodnutí soudu, který odmítl takový odkaz na osobu blízkou, jsem publikoval článek 12. ledna 2006. Z rozsudku neplyne to (jak bylo nezřídka médii prezentováno), že by nebylo možno toto právo využít, ale plyne z něj to, že řada řidičů tento institut často zneužívá a když řidiči neříkají pravdu a odporují si ve svých výpovědích, nemají pro to úřady pochopení a odmítají pak takové tvrzení jako účelové.

Pokud řidič odkazuje na předmětné ustanovení důvodně, tedy jej nezneužívá a ve svých výpovědích si neodporuje, pak samozřejmě ani úřady ani soudy nemohou jeho výpověď odmítnout paušálně jako účelovou.

Druhou otázkou je vztah k firemním vozidlům. Tato problematika byla nedávno podrobně rozebrána v článku zde. Souhrnně řečeno, firemní vozidlo patří společnosti (zpravidla právnické osobě) a manželka zaměstnance, která s autem jela, protože zaměstnanec má firemní auto i pro soukromé účely, není blízká osoba této právnické osoby bez ohledu na to, kdo jde podávat vysvětlení. Pokud půjde podávat vysvětlení onen zaměstnanec, jedná v takové situaci za zaměstnavatele (právnickou osobu) a nikoli za sebe a na osobu blízkou se „vymluvit“ nemůže.

Snad jen k doplnění shora uvedeného článku, za blízkou osobu právnické osoby lze považovat nejen jejího společníka, ale i jejího jednatele.

Co se budoucnosti s osobou blízkou týče, přestože se jedná o často zneužívaný institut, k jeho změně velmi pravděpodobně nedojde. Problém je totiž zejména v tom, že je toto právo zakotveno v Listině základních práv a svobod (ono „trestní stíhání“ specifikované v Listině je v důsledku judikatury mezinárodních soudů aplikováno i ve vztahu ke správnímu trestání, tj. přestupkům, správním deliktům apod.) a tak by bylo nutno novelizovat i Listinu, což předpokládá nutnost většího počtu hlasů pro takovou novelu a tudíž značné komplikace.

Do budoucna lze proto předpokládat, že tato právní úprava nedozná žádné změny