Patří létající magický koberec jen do pohádek, třeba do Tisíce a jedné noci?

Nemate na mysli toto? http://www.vtpo­.cz/inovacni-portal/succes-stories-detail/letajici-koberec-nic-nemozneho-rikaji-vedci/

Vědci z Harvardovy univerzity objevili, jak by se dal sestrojit létající koberec. Zveřejnil to server Nature.com. Lakshminarayanan Mahadevan a jeho tým zkoumali aerodynamiku pružného, kmitajícího plátku materiálu, který se pohybuje v kapalině či plynu. Prokázali, že je možné jej sestrojit tak, aby se mohl vznášet ve vzduchu.

Na jejich koberci by však lidé cestovat nemohli. Aby se dokázal udržet ve vzduchu, musel by měřit deset centimetrů a mít tloušťku pouhých 0,1 milimetru. Přitom by musel kmitat o frekvenci deseti hertzů s amplitudou 0,25 mm.

Větší a těžší koberec by sice neodporoval fyzikálním zákonům, jeho konstrukce by však byla těžko uskutečnitelná. Vlnění, které by jej pohánělo, by muselo být příliš silné, uvedli vědci. „Létající koberec“ by využíval vlnění, které vytváří tlak na plyn či kapalinu, ve které se vznáší. Jestliže je „koberec“ dostatečně blízko pevného povrchu, vznikne v mezeře mezi ním a podložkou vztlak. Ten pak vrstvu materiálu nadnáší.

Vědci objevený „létající koberec“ by také měl základní vlastnost všech pohádkových koberců. Vlnění by jej pohánělo směrem kupředu. „Jestliže se vlny šíří z jednoho rohu, způsobí to, že se fólie mírně nakloní a pak se pohybuje ve směru výše položeného růžku,“ vysvětluje Mahadevan pro časopis Nature.

I kdyby se vědcům povedlo vynalézt koberec, který by člověka unesl, nebylo by cestování pohodlnou záležitostí. Aby se podložka pohybovala rychle, muselo by vlnění být velmi silné a odpovídající velikosti koberce. Jízda na něm by byla proto velice trhaná a šlo by spíše o skoky.

Nejvhodnějším materiálem by mohly být některé druhy polymerů, které se smršťují a roztahují podle vnějších podnětů, uvádí Nature. „Ano, za použití velmi lehkých materiálů a velmi výkonných motorů by mělo by být možné sestrojit mikrovznášedlo, které by se mohlo pohybovat ve vzduchu“ potvrzuje Mahadevan. Teoretická možnost, že se létající koberce přestěhují z pohádek do reality, tu tedy je.

Třeba to má nějaký reálný základ.Když mohl Leonardo V.,přemýšlet o padáku,vrtul­níku,ponorce,a kdoví o čem ještě,proč by se nemohli,třeba mnichové v Tibetu,v Číně,a kdoví kde ještě,přesouvat pomocí nějakých předchůdců dnešních paraglaidů.Po­měr,člověk,klu­zák,velká výška,mohl lidem na zemi připadat,jako,že letí sám,člověk zavěšený pod ním,by nebyl vidět.A když se potom najednou takový člověk objevil mezi místními,i když měl být kdoví jak daleko,a třeba tvrdil,že přilétl na tom,co lidé opravdu viděli,máte létající koberec jak vyšitý.No pěkná fikce,raději to dál nebdu rozvádět. 🙂

V Persii vyráběli ve středověku tak krásné a kvalitní koberce, že se říkalo že „snad umí i létat“. Dále již pracovala pouze lidská fantazie, která dala vzniknout pohádkovým létajícím kobercům.