Pamatujete si na fronty před telefonními budkami?

Ano, asi před dvaceti roky jsem studoval, bydlel jsem na koleji a pro celkem 6 kolejních budov byly k dispozici 3 telefonní budky, takže se někdy na možnost zavolat si muselo čekat. K hádkám nedocházelo, o předbíhání se nikdo nepokoušel.

S předbíháním jsem se ve stejné době jednou setkal ve frontě u nádražních pokladen, když se tam přihnal nějaký maník se slovy: „Mám takový dotaz. Můžu si koupit lístek? Mně to jede za pět minut.“

Samozřejmě, nepamatuji však nikdy žádnou delší frontu, nebo příliš dlouhé čekání. Kdo chtěl, tak se dovolal a že byl občas někdo nerudný a protivný, s tím se muselo počítat.

To ani ne, ale nejsem nejstarší ročník, takže nevím. Co si pamatuju tak maximálně, že když si chtěl někdo zavolat, tak tam naschvál právě někdo byl… ale tzn. tedy dva lidi a to není vyloženě fronta. (: Asi jako dnes u bankomatů (akorát tam jich bývá často i víc.. příjde na lokalitu a čas).

Upravil/a: Disraeli

Nejsem boomer

No ba. Volání stálo 25 haléřovou minci, později 50. Občas nějaká ta nervozita byla. Ani ten, který měl telefon v kanceláři, neměl vyhráno, co se týkalo služebních hovorů. Kvalita spojení bývala mizerná a někdy ses ani nedovolal.

Pamatuji. Pamatuji dobu, kdy Brno mělo čtyřmístná tel. čísla. Meziměstské hovory se objednávaly na meziměstské ústředně a často se stalo, že vás telefonistka spojila s úplně jiným městem.

U nás byly dvě tel.budky kousek od sebe. U jedné fronta, u druhé vůbec. Jdu do té druhé vytočím číslo volám, volám a nic. Někdo vyšrouboval mikrofon.

Na Prajzské ne, bo hovor stál klidně i korunu. A tak se nikam nevolalo. Proč taky rozhazovat, že jo. To umí každej, ale ušetřit, to už pro každýho není.