Ahoj,
Já v Boha ani jinou všemocnou sílu nevěřím. Ale můj život mi nepřijde prázdný, počítám s tím, že až umřu, tak je prostě konec. Život je teda všechno co mám a to je dobrý, víc nepotřebuju, můžu si svůj život prožít jak chci a snad i po sobě někoho zanechat.
Je pravda, že nechci umřít, ale nechci si lhát a utěšovat se, že se možná pletu, že přece jen něco bude dál. Smrti se teda bojím, ale nevyhnu se jednou a doufám, že to přijmu s klidem.
Ještě co se týče toho, když se pletu a křesťanský Bůh třeba existuje a budu nějak souzen, tak je mi jedno jak dopadnu, já se snažím žít podle svých pravidel, které považuju za objektivně správná a když se to Bohu nelíbí, tak aspoň ho v pekle nebudu potkávat ;)
Doplňuji:
A proč by tam mělo být nějaké nezaplněné místo? Pokud ti něco chybí, zkus to nějak získat, klidně tu víru v Boha. Můžeš taky prostě přijmout nezaplněné místo prostě jako prázdné a není to nic špatného.

Upravil/a: Quimby

jestliže žiješ život jen pro boha a nemáš pro co jinýho žít,nic jinýho tě nenaplňuje,tak tě lituji,život je jak schody do kurníka:krátkej a po*ranej,ale proto ho musíme žít naplno a podle svých představ,a ne se vést jak stádo slepě za tím nejvyšším…
v srdci mám své nejbližší,pro ně je smysl mého žití,a co bude po smrti,je mi šumák,třeba se reinkarnuji v nějakého slepého psa…

Většina lidí neuvažuje o tom,jestli je jeho život tzv. „plnohodnotný“ – spíš si uvědomuje,jestli je šťastný,nebo ne.
Mezitím je spousta odstínů.
Abych si každý den lámal hlavu,jestli žiji plnohodnotně.­.............­.. mimochodem – co to vlastně znamená?
Zcela jistě existuje spousta lidí,co upřímně věří v Boha a šťastni nejsou – z různých důvodů.
A obráceně.

Nikdo ti nedá recept,jednoduše proto,že žádný neexistuje.

Kromě toho – nevěřím tomu,že by Bůh ve své jedinečnosti zahodil lidskou bytost jenom proto,že v něj nevěří.
Určitě tomu rozumí a chápe to.
Spíš se bude posuzovat to,jak žil a co dělal.
Ovšem------------------pokud existuje…
Doplňuji:
Dá se to brát i podle názvu jednoho filmu:„Díky za každé nové ráno“.
Může přiletět šutr a „nazdar babi“. Jen by to bylo možné sledovat v přímém přenosu.
Nic víc.

http://nevidi­telnypes.lidov­ky.cz/astro-modra-planeta-se-minula-s-velkym-asteroidem-f79-/p_veda.aspx?c=A140610­_212702_p_veda_wag#ut­m_source=rss&ut­m_medium=feed&ut­m_campaign=pes_ne­viditelny&utm_con­tent=main

Upravil/a: fcoop

Co ti brání se k Bohu zase obrátit,aby ti věci a zážitky nepřipadaly prázdné?

Carpe diem:-)))

To co bude potom, budu řešit až to bude, jestli teda něco bude:-))

Na Vaši otázku nedokážu stručně uceleně odpovědět. Jednak je psaná jazykem z pro mě příliš odlišného světa, jednak v omezených možnostech tohoto fóra na to není prostor a jednak se týká otázek, na které nezná odpověď nikdo.

Ale všiml jsem si, že lidé, kteří žili v oddané a samozřejmé víře v nějakou ideologii, například v ní byli od malička vychováváni, ať už jde o křesťanství, islám, animismus, marx-leninismus nebo jinou, a pak zjistí, že nějaká její důležitá teze jaksi „nesedí“, zažívají pocity, které poposujete – pocity rozpadu jejich světa, pocity prázdnoty, nesmyslnosti. Vinu na tom má pravděpodobně jednak ona nekritická oddanost a jakési „uzavření se“ uvnitř takové víry a nepřemýšlení o jiných možnostech, jednak neodpovědnost těch, kteří danou myšlenkovou soustavu, dané pojímání světa vydávájí za jediné, neomylné, všeobjímající, shůry dané popřípadě dokonce za jediné mravné a za povinné. (Pozn. K oněm nepříjemným pocitům se ovšem můžeme „dopracovat“ i z jiných než pouze světonázorových důvodů.)

Myslím, že gró Vaší otázky zpočívá ve dvou základních problémech, které nás (každého a lidstvo jako celek) trápí od nepaměti. Jednak v otázce: Proč je, co je? Kde se to vzalo a k čemu to je? A jednak v rozporu mezi lidským poznáním vlastní smrtelnosti a pudem sebezáchovy.

Píšete, že „Dosáhnu úspěšné kariéry, … Můžu letět na Maltu, mít dobře rozjetý podnik … Pak přijde jeden den a je všeho konec … je to k p*du.“ Ono to bude k p*du, ať už přestanete existovat nebo odejde do nějakého nebe. Prostě to tu necháte těm, kteří Vás přežijí. Důležité je spíš to, zda „já“ zaniknu nebo nezaniknu, ne?

Je to natolik důležité a palčivé, že nás (nebo naše předky) to přivedlo k tomu, abychom si nějakou odpověď či „řešení“ alespoň vymysleli. Vymysleli jako vysnili, nikoli jako objevili, vynalezli, realizovali. Výsledkem může být víra v posmrtný život ať už v říši duchů, v nebi nebo v Alláhově ráji, nebo ve vzkříšení Bohem a splynutí s ním.

Taková víra ve vlastní nesmrtelnost, v sílu, která ji zajistí, poskytuje ohromnou psychickou úlevu od problémů zmíněných výše. Neboli: Sice nevím odkud se vzalo to, co je, a proč, ale je Bůh, který to ví, a navíc mi „slíbil“ „život věčný“, takže je to v suchu a já můžu být v klidu. Má to ovšem i záporné stránky. Jednak se s lidmi dá pomocí takových věr snadno manipulovat – těmi, kteří tvrdí, že vědí, co Bůh chce. To druhé se pokusím ukázat na podobenství, i když neumětelském.

Jsem-li na nějaké těžké cestě, pomůže mi, když sám sebe přesvědčím, že na jejím konci na mě čeká lednice plná jídla. Hned se mi šlapě líp. O jídlo se starat nemusím, mám ho přece plnou lednici. Jenže pak dorazím do cíle – a lednice nikde! Já jsem si ji totiž jen vymyslel. A cestou jsem si žádné jídlo nesháněl. Teď definitivně umřu hlady.
Tak se nabízí otázka, zda ten, kdo problematiku smyslu bytí nechá Bohu a na Bohu nechá, aby zajistil jeho vlastní nesmrtelnost, má nějaký důvod k tomu, aby v těch věcech pátral a konal sám.

Co z toho vyvodíte, už musím nechat na Vás. Čekají na mě „přízemní“ povinnosti. A taky myslím, že je to už příliš dlouhé na to, aby to někdo četl. Hezký den.

..a docela přestala i věřit.Proč?Je vidět,že ti Bůh chybí.Je-li to tvá volba věřit,obracet se k Bohu,nevidím důvod přestat.Můj život je plnohodnotný tím,že mám svou rodinu.Vím,že po mém životě nebude nic.Netrápím se tím.Víc nemůžu říci,nevím,jaké to je cítit Boha v srdci.Nebyla jsem tak vychovávaná ani doma,ani ve škole.Jiná doba,ale i tak si myslím,že život naší generace byl krásný i bez Boha.Tobě přeji,najdi v sobě to,co tě bude naplňovat.

Nikdy jsem do kostela nechodil a s těmi co chodili, jsem kamarádil pokud ovšem oni kamarádili se mnou !!! Vždy jsem byl svědkem toho, že pokud někdo někoho napadal tak věřící nevěřící. Opačně jsem to nikdy nezažil !

Já jsem přesvědčen že můj život byl plnohodnotný až přeplněný. Kolik bych toho ještě chtěl stihnout a síly ubývají. Žádné prázdno necítím ani v důchodu.
Pouze nespravedlnost na světě, kterou bůh, pokud existuje, nechává bez povšimnutí !

Ten den přijde jednou pro všechny, ať chodili do kostela nebo ne. Co bude potom nevím a těžko to dám někomu vědět. Pokud něco bude, věřím že obstojím i bez pána boha třeba před pánem bohem.
Smrti se nebojím ( je to povinná součást života) a umřít zatím nechci.

tak sa do toho srdiečka pozrite – skutočne veríte?
viete, viera v boha a cirkev nemajú nič spoločného – cirkev je taký podnik v m. b. k. (v mene božom kradneme).

skutočne vám chýba boh alebo ten humbuk cirkvi okolo toho?

jediná sviatosť je VÁŠ život – ako ho prežijete, s láskou k sebe a blížnym a s pocitom tam v srdiečku – takto to má byť. to je tá správna sviatosť, a nie odpustenie za 20 zdravasov a 5stovku hodenú do kasičky.

miesto mačkania ruženca rozosmejte oči napr. detí v detskom domove – to sú tie hviezdy odpustenia za pocit hriechov, ktoré ste možno ani nespáchali, a všetky úsmevy okolo vás sú odpustky, otlaky na kolenách od modlenia nahraďte rozdaním radosti.

človek úprimne veriaci nepotrebuje chrám, nosí ho v sebe, nepotrebuje slovo božie, ale činmi ho šíri a tak cíti jeho rezonanciu v sebe.

keď vám ostala iba viera, je to dobre.
keď vám ostala túžba po modlách, je to na zamyslenie.

prajem peknú cestu životom, plnú cestu.

Jsem nevěřící, protože kdyby byl Bůh, tak nedopustí, aby byly ve válkách mučeni a zabíjeni děti.Zrovna tak nechápu, proč ve válkách ve jménu Boha každá strana (ať už útočící nebo se bránící) nechávala posvětit své zbraně (děla, tanky atd.)Proč kněz tyto zbraně žehnal křížem když zabíjely lidi?
Zrovna tak nechápu to, že věřící páchají nepravosti (nedodržují desatero božích přikázání) v neděli jdou ke zpovědi, dostanou rozhřešení a od pondělka páchají tyto nepravosti dál.
Proč věřící ve jménu Boha zotročovali jiné národy (násilím je převáděli na jejich víru ..indiány a různé jiné národy, kam vstoupila noha bělocha a kde si dříve tyto národy uctívali své bohy).
A v neposlední řadě, když už na tomto světě jsem, proč bych si nemohl užít některých radostí co mně desatero zakazuje (nesesmilníš, nepožádáš manželky bližního svého).Vím, že se to nemá dělat, ale jakou jinou radost bych měl jinak ze svého života?
Víte existuje přísloví „LEPŠÍ SE V MLÁDÍ UMILOVAT K SMRTI NEŽ VE STÁŘÍ V DOMOVĚ DŮCHODCŮ VZPOMÍNAT NA PRACOVNÍ ÚSPĚCHY“.
Z těch pracovních úspěchů máte akorát zhuntované tělo, minimálně volného času, který byste mohl(a) věnovat své rodině.A v dnešní době, kdy se člověk musí rvát (a bát) o své bytí zde na zemi, tak alepoň trochu té radosti z této neřesti.
Doplňuji:
Ještě jsem chtěl dodat, že v tomto směru nechápu Američany.Na jednu stranu chodí do kostela, před každým jídlem se modlí, a na druhou stranu jedinec dokáže zabít několik lidí a nebo jako národ, když jdou válčit do jiné země ať už jak oni říkají „pro blaho té země“ a nebo ze zištných důvodů (potřebují nerostné bohatsví té země).
A takovíto lidé se zaklínají Bohem, tak kde ten Bůh je, když toto dovolí.

Upravil/a: anonym

Život medzi narodením treba vyplniť tak, aby zomierajúci v hodine smrti mohol povedať:
Nežil som nadarmo.

A na co se vlastně ptáš? Tady na poradně…
Zajímá tě smysl života´, to je pochopitelné. Žij svůj život tak aby po tobě zůstala STOPA. Kariéra, rodina, děti, shromáždění nějakého majetku atd. je víceméně povinnost k tobě samé a k tvým nejbližším. Pokud zanecháš i jinou stopu, která přesáhne tvůj čas, nežila si nadarmo!
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=W2oOaA2aq­ZQ
Vůbec to nesouvisí s vírou v Boha nebo Budhu atd. Nejlepší a nejužitečnější víra je víra v sebe sama. A na to má každý.

Já to vidím opačně:
Plnohodnotný živbot může vést/žít jenom ten,
kdo k životu nepotřebuje žádnou berličku.

Ten, kdo berličku (jakoukoliv) potřebuje,
nežije svůj vlastní život. Žije jakousi představu.

Přizpůsobuje se někdy i věcem,
s nimiž vnitřně tak úplně nesouhlasí, …

Člověk, který ví a počítá s tím, že jednou přijde konec,
neočekává „odměnu v posmrtném životě“.

Svátosti neposkytují ani neposkytovaly žádný jiný život.
Jsou/byly spíše „těšínským jablíčkem“:
Nepodařilo se mi něco nyní?
Nevadí, posmrtný život věčný to napraví apod.

Nevím proč, ale na jednu stranu věřícím lidem přeju,
že mají nějaký smysl života, který většina z nás nezná.
Ale častěji mi přijde škoda,
že kvůli svému smyslu života nepoznají ten skutečný …

Doufám, že má odpověď nebude vnímána jako útok.
Nemíním ji tak.

ahoj,to jak popisuješ „nevěřící“ je dost zkreslená představa.Třeba pro muslimy bys byla ty ta nevěřící – to jen pro doplnění..Jinak já jsem pro křestany taky „nevěřící“ ,ale nemyslím si,že po smrti je prázdno-nic.To,jestli někdo pocituje boha-v srdci nebo kdekoliv jinde..je jen subjektivní pocit-!a pardon!- ve velké míře lidí co sami sobě moc nevěří a tápou na co nebo na koho by se upli aby měli „čisto v duši“ Jiná věc : jestlipak „věřící“ muslimové nebo věřící křestané četli vůbec jinou -moudrou knihu-než Bibly nebo Korán ? Kolik takových lidí četlo třeba Mahabharatu? Pokud křestan četl jen Bibly nebo muslim jen Korán,tak přeci nemůže s čistým srdcem tvrdit ,že ta jeho víra je ta „nejpravdivější atd“.Nemůže,protože jednoduše nemá srovnání a jen slepě věří,nic jinýho.