Opravdu mnozí muži, kteří byli u porodu, trpí poté sexuální dysfunkcí?

A ty bys u toho porodu chtěl, sám o vlastní vůli, opravdu být?
Tohle je totiž ten zásadní problém – ženy si to vydupají, je to moderní, taťulda tam lítá s kamerou, místo lékařského zákroku se odehrává i patřičné divadýlko, které má nastávající mamina dokonale naplánované. Ťaťka musí přestřihnout šňůru, držet ji za ruku, první pochovat potomka – a tvářit se přitom jak na veselém mejdánku. To, co se děje s jeho psychikou, to, že ženu, kterou měl do té doby (také) jako objekt svého sexuálního zájmu vidí krvácet a rodit, to všechno se rozhodně na jeho libidu nepodepíše kladně. To si myslí jen ty pošahané ženské, které nedokážou mít před mužem žádné soukromí, jsou schopny s ním probírat jakékoli vylučování, i menstruaci (a nechat ho se jí i aktivně „zúčastňovat“ – aby náhodou o nic nepřišel a protože o sobě „mají vědět všecko“).
Pak se diví „prosté“ věci – že se tomu svému dočista zhnusí. Intimní partie, které viděl v tom „příšerném“ stavu jsou mu najednou odporné. Nejenže není schopen erekce, ale ani jakéhokoliv sexuálního či milostného projevu. Ale naštěstí to nebývá doživotní – chvíli to trvá, ale nová partnerka obvykle pomůže. Není ale výjimkou, že se na nějakém citlivějším muži přítomnost u porodu „podepsala“ buď doživotně nebo „uspíšila“ změnu jeho sexuální orientace.
Ženy by si měly uvědomit, že mají mít svá tajemství, snad i tabu, umět se rozhodnout co je a co není vhodné pro mužské oči a mysl. Naštěstí jsou i rozumné ženy, které svému partnerovi podobný nápad (ano i chlapík s tím může přijít – protože neví do čeho jde a touží po „dobrodružství) okamžitě rozmluví. Starší generace by něco takového ani nenapadlo – mužský byl "držen“ stranou a přišel až k „hotovému“. Jestli byl potom lepším otcem nebo milencem už tak důležité není, ale rozhodně se nestal horším či dokonce impotentním.

Byl jsem u porodu, stříhal pupeční šňůru, atd. A jsem pořád v pohodě.
Možná to bude tím, že občas ošetřuji někomu krvavé zranění (i sám sobě).
Kdo omdlívá z jedné kapky krve, porod na něj těžce zapůsobí.

Jasně, držte si chlapa od těla, mějte před ním svá tabu, ženy a matky… když myslíte, že je to správné.
Když to přeženu.. pak se ale nedivte, že se váš muž (nebo dospělý syn) pozastaví nad podivným bílým záložkami, které si tu a tam vkládáte do spodního prádla… podobné to pak bude i s porodem, brnkačka… dej mi syna, dej mi dceru.

Tatínek vás možná snadno vymění za jinou, protože k vám nebude mít „podobně silnou vazbu“.

Pěstujte si vlastního hlupáčka, který bude v době, kdy vy proléváte krev na porodním sále, hezky bumbat v hospůdce a těšit se na svého syna. Příjde k hotovému.

Nepřimlouvám se za show na porodním sále s pořizováním videa! Nic podobného.

Taťka může pěkně sedět u hlavy své ženy, držet ji za ruku a (aniž by se pletl personálu) být jí tam oporou… to vše bez sledování partnerčiny „intimní partie, které budou v tu chvíli třeba v příšerném stavu“.

Nevidím důvod, proč by mu měly být poté najednou odporné. Stejně je spatří (jako erotogenní oblast) až za dlouhé měsíce. A nebude otravovat v době, kdy ještě nebudete zhojená fyzicky a psychicky.

Strašit ale impotencí, vzniklou na základě toho, že byl taťka u porodu, je hloupé.

Doplňuji:
Máte-li „na život nepřipraveného partnera“, nechejte to klidně doma.
Pokud ale máte muže, který i toto s vámi chce sdílet, nebraňte mu.
Když by šlo hodně do tuhého, lékaři ho ze sálu stejně včas uklidí.

Upravil/a: Pájo

U mého prvního porodu byl ten nesprávný tatínek. Přestože byl pobledlý, byl to pro něj pozitivní zážitek bez nežádoucích důsledků.
Druhý porod byl už se správným tatínkem, avšak kvůli nesprávné poloze mimča ho ke mně nepustili – rodila jsem císařem.
Za tři měsíce budu rodit potřetí. Moc si přeju, aby to šlo normálně a byli jsme u toho spolu. Můj muž nemá problém pomoci lidem po autonehodě, takže myslím, že to zvládne v pohodě. Navíc první dcera od krve skoro nebyla, byla jen mokrá od plodové vody.
Co se týká sex.dysfunkce po porodním zážitku, nějakou dobu to funguje vždy i u mne. Roztáhnu nohy – a vybavím si zážitky z porodnice. No a to je pak hotovo, nic z toho není. Trvá to tak max půl roku, pak se to srovná.
Takže – neboj se toho, je to zážitek plný nádherných silných emocí a stojí za to si ho prožít!
Hodně štěstí!
Doplňuji:
Spíš než „neboj se toho“ jsem měla napsat „tatínkové, nebojte se toho“, nějak jsem se rozvášnila a napsala jsem to adresně Tobě…promiň.

Upravil/a: Deli