Bylo by to dobré odstranit vzpomínky, které nechceme mít?

Vzpomínky není možné odstranit. jako třeba smetí, mateřské znaménko atd.

Vzpomínky můžeme jen vytěsnit, ale zůstanou uložené v našem podvědomí.Jen čas je zmírní, ale z paměti se nevymažou, jen spí.

Není to jako na PC, když zmáčku DEL a všechno je pryč. Náš mozek je v tomto směru složitější …
--

Vlolžila jsem otázku, která se týkala vzpomínek, zda jsou pro člověka dobré. Stejně na toto téma je zde několik otázek.

Říká se, že vzpomínky jsou rájem, z něhož nemůžeme být vyhnání.

Takže i zlé je k něčemu dobré, zdroj poučení. Někdy dokonce posiluje.

Upravil/a: annas

Dobré by to nebylo, i špatné vzpomínky mají svou hodnotu – už to nikdy nedělej!
Jako Bart Simpson stokrát píšicí na tabuli: už nikdy nebudu kouřit trávu v tělocviku!

Nie, nikdy nevieme dopredu, kedy nám tá špatná spomienka môže byť užitočná.
Cesta života nie je priama, ale kľukatá a zlé spomienky (na tie nesprávne zákruty, alebo slepé cesty) nás dokážu naviesť na správny smer.

Ne, určitě by to dobré nebylo.

Pro mě určitě,já si,navzdory auťáčku,to špatné pamatuji až nepříjemně detailně po dlouhou dobu,ačkoli bych se bez toho určitě obešel.

Ty, které jsme nemohli ovlivnit, ty možná ano. 🙂

O to už se stará běžně pan Alzheimer, bohužel ještě ta selekce, co chceme odstranit, nefunguje úplně dokonale.

Lidský mozek je naštěstí ale zkonstruován tak, že to špatné se zapomíná dřív než to dobré. A z toho vycházejme 😁

Možná by to změnilo svět. Lidé by nejspíš znali jen pozitiva a krásno. To by se na vývoji světa muselo nějak podepsat.

Pro mne jako pesimistu by toto bylo přímo tragedií!

Třeba si nedovedu představit, že bych přišel o svou bolest, klíčící ze vzpomínek, kdy mně jedna vcelku cizí paní podstrčila fenku, aby následně mezi mnou a fenkou vzniklo osmileté oboustranné nerozbitné pouto, kdy poté megera odtáhla nebohou fenku ode mne a od té doby mne tato již neviděla.
Už to bude čtvrt roku. Neumím představit, že bych teď zčista jasna zapomenul, že milující fenka Faňulka vůbec jaksi existuje a kvůli vymazané vzpomínce bych navždy přišel o všechnu tu lásku k ní, která teprve stále zraje a kvete v mém srdci.

Už o tom ve svým songu spiewall Majk Spirit: „Aj keď to bolí je to bobrá bolesť…“ ;(

Ať už to na světě funguje jak chce, podobné „bolesti“ se podepisují na jeho chodu. Tyto bolesti nakonec přenastaví mozek svýho přirozeně emocionálního nositele a ten v konečném důsledku někomu způsobí zase nějaký druh bolesti, ovšem už nemusí jít o bolest „dobrou“. Tak celý emocionální vývoj většinou přirozeně končívá a my lidé za to kolikrát nijak nemůžeme.

Kdo tvrdí, že tak to není, protože „sám přeci plodí jen dobro“, tak u něj jsou dvě možnosti:

1. Jaksi mu utíká dění a celkový vývoj světa nevidí (na vině může být slepý optimismus či výchova).
2. Narodil se bez emocí. O tom ale samozřejmě nemůže vědět (opět výchova).

Ve finále nějak podobně skončí i celý náš příběh s milovanou fenkou a cizí paní, my nebudeme žádnou výjimkou. A ať už závěr příběhu bude bolet kohokoli, pro mne to bude pekná bolesť.

Upravil/a: zjentek

Nebylo by to dobré třeba už jen proto, že špatné vzpomínky tě mohou ochránit.
Vem si, že si třeba jako dítě sáhl do ohně a je to špatná vzpomínka, protože to hodně pálilo. Pokud bys tuto špatnou vzpomínku smazal, mohl by sis do toho ohně sáhnout znovu a spálit se, protože nic by tě neupozornilo, že je to špatné.

o tom je i film:
https://www.csfd­.cz/film/70254-vecny-svit-neposkvrnene-mysli/prehled/