Historie úprav
Odpověděl/a – 17.červenec 18:26
Možná by to změnilo svět. Lidé by nejspíš znali jen pozitiva a krásno. To by se na vývoji světa muselo nějak podepsat.
Pro mne jako pesimistu by toto bylo přímo tragedií!
Třeba si nedovedu představit, že bych přišel o svou bolest, klíčící ze vzpomínek, kdy mně jedna vcelku cizí paní podstrčila fenku, aby následně mezi námi vzniklo osmileté oboustranné nerozbitné pouto, ksdy poté tato megera odtáhla nebohou fenku pryč a od té doby mne fenka již neviděla. Už to bude čtvrt roku. Neumím představit, že bych teď zčista jasna zapomenul, že tato mne milující fenka Faňulka vůbec jaksi existuje a kvůli vymazané vzpomínce bych navždy přišel o všechnu tu lásku k ní, která stále zraje a kvete v mém srdci.
Už o tom ve svým songu spiewall Majk Spirit: „Aj keď to bolí je to bobrá bolesť…“ ;(
Odpověděl/a – 17.červenec 19:07
Možná by to změnilo svět. Lidé by nejspíš znali jen pozitiva a krásno. To by se na vývoji světa muselo nějak podepsat.
Pro mne jako pesimistu by toto bylo přímo tragedií!
Třeba si nedovedu představit, že bych přišel o svou bolest, klíčící
ze vzpomínek, kdy mně jedna vcelku cizí paní podstrčila fenku, aby
následně mezi mnou a fenkou vzniklo osmileté oboustranné nerozbitné pouto,
kdy poté megera odtáhla nebohou fenku ode mne a od té doby mne tato již
neviděla.
Už to bude čtvrt roku. Neumím představit, že bych teď zčista jasna
zapomenul, že milující fenka Faňulka vůbec jaksi existuje a kvůli
vymazané vzpomínce bych navždy přišel o všechnu tu lásku k ní, která
teprve stále zraje a kvete v mém srdci.
Už o tom ve svým songu spiewall Majk Spirit: „Aj keď to bolí je to bobrá bolesť…“ ;(
Ať už to na světě funguje jak chce, podobné „bolesti“ se podepisují na jeho chodu. Tyto bolesti nakonec přenastaví mozek svýho přirozeně emocionálního nositele a ten v konečném důsledku někomu způsobí zase nějaký druh bolesti, ovšem už nemusí jít o bolest „dobrou“. Tak celý emocionální vývoj většinou přirozeně končívá a my lidé za to kolikrát nijak nemůžeme.
Kdo tvrdí, že tak to není, protože „sám přeci plodí jen dobro“, tak u něj jsou dvě možnosti:
- Jaksi mu utíká dění a celkový vývoj světa nevidí (na vině může být slepý optimismus či výchova).
- Narodil se bez emocí. O tom ale samozřejmě nemůže vědět (opět výchova).
Ve finále nějak podobně skončí i celý náš příběh s milovanou fenkou a cizí paní, my nebudeme žádnou výjimkou. A ať už závěr příběhu bude bolet kohokoli, pro mne to bude pekná bolesť.