Od čeho je slovo sever a jih?

Podívala jsem se do etymologického slovníku:

Sever = levý – z praslovanského sěver6 (6 = měkký jer) ze séu-eros. Sever byl pro dávného člověka , hledícího vždy k východu slunce, stranou levou. Tedy patří k séui-jo-s = šuj6 = levý.

Jih = vlastní význam = jižní vítr, odtud tání. Stč. juh, jih – obleva. Vítr, který způsobuje tání. Další možnost z řeckého záře, světlo, slunce, ohně. Původní ugá se vztahuje na světovou stranu, odkud slunce pálí nejsilněji a na jarní přibývání světla a tepla. Konečně na teplý vítr, jižní, který má účinek na sníh.

Doplňuji:
Ad František. Nerada doplňuji.
Tazateli nešlo o vztah barev a světových stran, ale o původ názvů jih a sever. Přiřazené barvy ke světovým stranám neříkají, proč se sever jmenuje sever a jih = jih. Pojmenování těchto stran se zjistilo srovnáním jednotlivých slovanských i baltských jazyků, které se kdysi vyvíjely společně. Kořeny sahají mnohem hlouběji do minulosti, jak dokazuji etymologové. .Vysvětlení podal i Quentos.

Synonyma pro jih = poledne a sever = půlnoc souvisejí s postavením Slunce.

Upravil/a: annas

Podle http://www.okou­n.cz/boards/e­tymologie?f=20051102-115457 je etymologie těchto dvou slov dost nejistá – mohou souviset jak s latinou (caurus – severozápadní vítr) a němčinou (Schauer – liják, přeháňka), tak dokonce s litevštinou. U jihu panují ještě větší nejasnosti (pravděpodobně praslovanské jugъ – „jižní vítr“).

Etymologie je velmi nejistá. Slova mohou souviset i se ztracenými náboženskými/kos­mologickými představami Slovanů. Existenci zvláštních představ nasvědčuje třeba mimořádný důraz na barevné kódování kardinální orientace v toponymech. Například západ je v nejstarších toponymech striktně označován adjektivem bílý (např. Bělorusko = západní Rusko, Bílí Chorvaté = nejzápadnější skupina Chorvatů, Bílá hora = hora západně od Prahy, Bílé Karpaty = nejzápadnější část Karpat…). Viz např. kniha Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů, Lidové noviny, Praha 2008 , nebo http://science­world.cz/clovek/a­sociacni-test-barvy-a-svetove-strany-6395

V obrozenecké češtině se hojně užívaly i výrazy „půlnoc“ (sever) a „poledne“ (jih).