O kolik procent k lepšímu se změnilo vězeňství v ČR za třicet let?

Kde Ty bereš ty slovní obraty? „Kvalitní směr“? Kvalitní můžeš mít auto, nebo třeba sporák, ale směr opravdu ne. Sporák, zase, nemůže být nadržený, nebo nemůže být nasraný, třeba. 🙂

Podívej se, lidstvo se točí v začarovaném kruhu: vždycky přijde nějaká revoluce. S bolševiky u nás to až tak moc velice revoluce nebyla, protože my jsme byli sovětům přiděleni, a na to, jestli se nám to libí, nebo nelíbí, se nás nikdo neptal. A jak ukazují zkušenosti např. z DDR, nebo Maďarska, tak ani na to, jak ten Sozialexperiment bude probíhat u nás, v rámci „vnitřních záležitostí“, se nás nikdo neptal. Takže, celý ten „byl tenkrát únor, starému světu řekli jsme jednou pro vždy dost…“ byl jenom takový Theatr pro lidi.

Zároveň, s tou revolucí, jsme dostali doktrínu, že cokoli se bude dělat tak, jak to dělají soudruzi v SSSR, to byl taký komplet, to už bylo „v ceně“ 🙂. Takže, ku příkladu, náš řád soudu trestního, který platil ještě od Rakouska, se zrušil a zřídil se trestní řád sovětského typu. Že trestní řád sovětského typu není pro nás vhodný? Byl vhodný, protože to řekla Strana, teda ne ani tak ta naše, ale ta sovětská. Strana je kolektivní rozum, nemůže se mýlit, proto, co strana vymyslí, je Pravda. Schluß.

Samozřejmě, ten trestní řád byl vágní, to samé lze říct o zákonu o výkonu trestu odnětí svobody, nebo jak se to tehdy nazývalo. Nicméně, vágní nebo nevágní, tak to, co se v padesátých letech dělo, legální nebylo, ani praeter legem.

Jenže byla revoluce. V každé revoluci je to stejné: lidé jsou tou revolucí „opilí“, doslova jim z ní hrabe. Modus operandi je pokaždé stejný, liší se v detailech, ale v sumě je stejný. Když bys si nastudoval, jak dopadl obhájce občana Ludvíka Kapeta, zjistil bys, že se jeho osud až tak moc od osudu např. Milady Horákové nelišil.

No nic, to bylo. Dřív bylo všecko, máslo bylo, mléko bylo, v Moskvě viděli i maso a výstava je putovní. Skončila revoluce, přišla šedesátá léta, a tehdy Strana rozhodla, že už máme socialismus, a když Strana rozhodla, že máme socialismus, tak jsme měli socialismus, a běda ti, svině, jestli ho rozbiješ, nebo zašpiníš! A protože jsme měli socialismus, tak jsme vytvořili nový, do socialismu vhodný, řád soudu trestního (platí dodnes) i tr.zákon. A, samozřejmě, i řád výkonu trestu odnětí svobody a vazby.

Pak jsme, zase, chtěli ten socialismus dělat jinak, než chtěla Strana v SSSR, tak jsme, zase, dostali počuni – to známe, a dá se říct, že cca v tom roce 1969 – 1970 to revoluční období se vším, co k němu patří, končí.

Pak byla ČSSR relativně normální stát. Relativně proto, protože byla součásti toho bloku, kterého byla, a o to ani není, teďka jsme taky relativně normální stát, protože jsme součástí nějakého bloku a musíme držet hubu a krok, spíš jde o to, že ten blok byl více svázán různými doktrínami a světonázorem, a tak podobně.

To se, samozřejmě, promítalo i do vězeňství, penologie, zkrátka všeho, co se kolem toho točí.

Ale jinak byl vězeňský systém ĆSSR docela standardní. Ono když si projdeš statistiky ze 70. a 80. let tak zjistíš, že trest smrti ČSSR vykonávala opravdu výjimečně (arciť otřesným způsobem, ale to je, zase, jiný příběh, a tak nějak to zapadá do mysteria místa a doby), a taky zjistíš, že žalářovaných bylo méně osob, než dnes.

To samo o něčem vypovídá. Možná ani ne tak o vězeňství ČSSR, ale o celkovém nastavení společnosti. Jistě, můžeš namítnout, že některé tr.činy, jako např. domácí násilí, se tehdy prakticky vůbec neřešily. A já se nebudu přít, je to pravda, ale souvisle dodám, že to je v každé době. A k tomu dodám, že za Husáka prakticky neexistovaly podmínky, prostě za trestný čin se šlo do nápravného zařízení, hotovo. Že to není ideální ví asi každý, kdo se tomu trochu věnuje, ale prostě tak bylo. Takže, když bys si přidal k zarestovancům ještě podmínečně odsouzené, no tak to dneska vychází opravdu otřesně.

Rovněž tak musíš posuzovat penologickou perspektivu vězeňství s ohledem na potřeby doby. Ony tresty 17. století jsou taky, z dnešního úhlu pohledu, šílené. Ono asi vězeňství ČSSR nebylo nic moc ani na tu dobu (ale, zase, nic moc hrozného, na tu dobu, prostě takový průměr), ale společnost dokázala, zase, odsouzeným poskytnout větší zázemí, začlenění, že to bránilo recidivě. Samozřejmě, ne u všech, ale celkově Ti o té době dají obrázek statistiky, čísla, a ta nelžou.

P. S. Pusť si film Dlouhé odpoledne (1969), ona ukázaná platí, on se zdá hodně, hodně reálný. 🙂

Upravil/a: Filip84

To máte na mysli tu „flákárnu“, bez pracovní povinnosti? Tzv. fešácký kriminál s veškerými požitky, studiem, sportovním a kulturním vyžitím? Servisem a péčí?
Bachaři mají horší stravu, než vězni ;)
Škoda. Měl si vzít příkladný vzor kriminálů v USA.....

O procentech se dá mluvit jenom u měřitelných nebo vyčíslitelných veličin, i když se mi někdy zdá, že nějaká reklama sází na to, že to nevíme.