Vložil jsem otázku na pohádky, ale je v ní jiných úhel pohledu,.

1. „Zazvonil zvonec…“ Jsou vždy pohádky idyla, nebo zlo má dobrý či skrytý smysl? Je strach v pohádkách podstatný?"

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/zazvonil-zvonec-jsou-vzdy-pohadky-idyla-nebo-zlo-ma-dobry-c

2. Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery. Byly bez věna a tím pohádka končí." Vládnou peníze jen v pohádkovém světě?

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/byl-jednou-jeden-kral-a-ten-mel-tri-dcery-byly-bez-vena-a-tim-pohadka-konci-vladnou-penize-jen-v-pohadkovem-scete

3. Jsou pohádky stále aktuální, byť nemluví jen k dětem, ale i k rodičům, když jsou v nich obsaženi, ač někdy nelichotivě?

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jsou-pohadky-stale-aktualni-byt-nemluvi-jen-k-detem-ale-i-k-rodicum-kdyy-jsou-v-nich-obsazeni-ac-nekdy-nelichotive#ut­m_source=rsska­tegorie&utm_me­dium=rss

Pohádky v dávné minulosti ukazovaly na nespravedlnosti a boj proti ní. Lidé vytvořili hrdiny, často pomohla kouzla či chytrost, dobro zvítězilo. Pohádky končily smírem.

Nešlo jen o boj se zlem, ale i o poučení, že neposlušnost se trestá. Takže v pohádce se objevily i symboly, skryté významy, takže dávají hlubší smysl.

Myslím si, že mnoho dospělých na poučení z pohádek zapomnělo, berou je jako výmysly. Bohužel bezpráví je často potrestané jen v pohádkách.

Kdo věří na sedmero z Desatera, tedy zásady morálky, které by měly platit stále.

Jak říkala Květa Fialová, dobro je tiché, zlo je hlasitější … Jenže mnozí jedinci jako by měli radost, že druhý je úspěšnější, má lepší zahradu, lepší auto atd.

Závist přehluší dobro …

Ve své otázce jsem doplnila, zda pohádky stále dodávají naději, kterou potřebujeme i v životě?

Třeba v boji se zlosyny, s nespravedlností, při odhalování pravdy, jak tvrdí autorka článku? "

Bohužel objevují se i jiné skryté významy pohádek.
Vysvětlení zde

https://www.do­brakondice.cz/cla­nek/psychologi­e/vyznam-pohadek-vas-prekvapi

Upravil/a: annas

Pohádky nás naučily prožívat zápas dobra se zlem a rozeznat dobro od zla. Dnes je bohužel doba tak komplikovaná, že se snadno zlo zaměňuje za dobro: například vynucování způsobu života pod záminkou Vyššího dobra, které se na nás valí.

Ne, naučila nás zlu.

„Vynucování způsobu života pod záminkou Vyššího dobra…“
Ametyst, přece tohle zcela běžně vynucují matky ve svých vlastních rodinách. Člověk je takto vybaven už od dětství, pokud se nepletu. Ale stejně nechápe motto „kam čeert nemůže pošle ženu“ a prakticky celej život hledá, v čem by ty čertoviny mohly asi tak vězet.