Na jakých principech funguje idealista, idealismus? Není, či nebyl to tak nějak naivní režim vzhledem k historii?

Idealismus není žádný režim, ale filozofický směr.

Ano i ne.

Pojem idealismus má několik významů.

Idealismus můžeme chápat jako opak materialismu: idealista považuje za res a priori ideu, respektive, přiznává idejím bytí (tj., že jsou něco, co bylo, jest a bude). E contrario, materialismus chápe ideje jako výtvor umožněný tím, že existuje materia, hmota; pomine-li hmota, pomine i ideje.

Idealismus můžeme chápat jako idealismus subjektivní, pak je vnější svět fenoménem vědomí, ergo, idealismus existuje jen ve vnímání subjektu jakožto idea.

Objektivní idealismus považuje za základ všeho, co existuje, nějakou duchovní entitu (b/Bůh, duch, vědomí, idea etc.), zatímco hmotný svět, který vnímáme smysly, je jen jeho odvozeninou, vyjádřením či emanací.

Idealismus můžeme chápat také jako e contrario pojmu realismus; realismus uznává to, co je obsahem poznání, jako odpovídající objektivní realitě, idealismus činí obsah poznání závislý na subjektu.

Tedy, abych to nějak shrnul: idealismus funguje, zejména, na thesis, že nějaká doktrína, idea, theorie boží pravdy atp., existuje odvisle od hmoty, že byla, jest a bude. Uvážíš-li, že většina lidí na světě je nějak věřících, tak většina společenských uspořádání je idealistických.

Ovšem s ohledem na status praesens našeho poznání, a to, prosím pěkně, toho objektivního, materiálně pravdivého, je idealismus překonaný nesmysl. Země fungovala před člověkem, a kdyby nebylo člověka, bude fungovat dál, a dá se říci, že i lépe. Nebude-li člověka, nebude idejí, protože takový klokan, nebo třeba struhadlo, nemají bytostnou potřebu se idejemi zabývat.

Stejně tak je, ovšem, empiricky prokázáno, že člověk bez hmoty není s to fungovat: potřebuje hroudy, která nohy váže, potřebuje kyslík, vodu, no a minimálně nějaké ty rostliny, protože ideje se nenažere, a když se nenažere, zhebne.

Tak si to přeber. 🙂