Myslíte, že závist kazí přátelství?

Jinačí odpověď.

François de la Rochefoucauld Souhlasím | Nesouhlasím
"Opravdové přátelství skoncuje se závistí a opravdová láska s přelétavostí. François de la Rochefoucauld

http://azcita­ty.cz/citaty-o-pratelstvi-a-nepratelstvi/34/#ix­zz5PCZTyuej

--
Opravdové přátelství je vzácné, takže by nemělo skončit kvůli závisti.

Příklad mé známé. Měla kamarádku, která se jí najednou začala vyhýbat.

Probrraly jsem to spolu, proč asi to tak je. Zřejmě to způsobilo, že se známá pochlubila své kamarádce v nevhodnou dobu. Řekla jí že v práci dostala lepší místo a vyšší plat, zatímco kamarádka byla nezaměsdtnaná, nemohla místo sehnat. ,

Známá se podělila se o svou radost, ale kamarádka ji s ní nesdílela … závist vznikla kvůli tomu, že moje známá nekápla kamarádce do noty, neměla důvod k radosti …

Takže to neunesla a postupně se mé známé přestala ozývat.

Často se závist změní v nenávist …

Upravil/a: annas

Jinačí odpověď.

Myslím, že závistivec opravdového přátelství ani není schopen. Pokud by přítel dosáhl významného úspěchu, přítel by mu ho přál.

Upravil/a: Kepler

Jinačí odpověď.

Přátelé si nic nezávidí, dosáhne-li jeden
nějakého úspěchu, druhý mu jej přeje.

Souhlasím s Keplerem:
Závistivec pravděpodobně nenaváže přátelský vztah.
__

K odpovědi Annas:

Mně ta situace vyznívá jinak. Známá se kamarádce
pochlubila v nevhodnou chvíli, nebrala ohled na její
situaci, což kamarádce mohlo připadat necitlivé.

Protože se obávala další necitlivosti (dalšího zranění),
začala styky omezovat.

Podle mne v tom nemusela být závist, ale zklamání
z kamarádčina necitlivého přístupu. I od kamarádek
očekáváme podporu v nepříznivých životních situacích.

Jinačí odpověď.

Nemyslím, viem.
Medzi skutočnými priateľmi závisť nejestvuje.

Jinačí odpověď.

Může a nemusí. Záleží na osobnostech obou. Závist je sice hodnocena jako velmi negativní postoj, vlastnost, ale myslím, že většina lidí ji občas pocítí.
A kdo trvdí že ne, není, podle mne, upřímný.
Ale jde o to, jak se s ní člověk vyrovná, upřímně si ji přizná a uvědomí si, že by jej neměla nijak ovlivnit.
Příklad. Osobně třeba závidím, svému dlouholetému příteli a bývalému spolupracovníku, jeho vědomosti a schopnosti. Ale určitě ne tak, že bych mu je nepřál, ale spíše jde o velký obdiv a uznání a celou dobu co se známe, se snažím jeho schopnostem alespoň přiblížit. A je tato „závist“ odsouzení hodná? A je to chyba?
Když jsem v diskuzi kdysi toto uvedl, byl jsem doslova osočen, jak je to špatné.
Ale já mu to jednoznačně přeji a nikdy to na mne, ani na naše přátelství, nemělo negativní vliv.

Upravil/a: Jiří Bohumil