Myslíte, že uvedená stará přísloví jsou platná, pokud slouží k chápání osobnosti?

Pravda to jistě je, ani staré koště ale není k zahození. Přidají se řídítka a sedlo a na světě je letadlo bez uhlíkové stopy!

Samozřejmě že záleží na úhlu pohledu. Hledejte a nalezněte. Proste a bude vám dáno. Metafory nebo přísloví charakterizují lidi, prostředí a situace. Ze všeho se můžeme poučit, nalézt tam to co hledáme. Někdy slova nestačí, ale cítíme, že pro danou situaci se hodí. Nezáleží na zdroji, původu přísloví. Lidé se ve svém prostředí chovají určitým způsobem a my je dle toho hodnotíme.

Právě naopak, i staré koště dobře mete, pokud je v zachovalém stavu. Bez poznání toho „starého“ se nemůžeme naučit nic nového, jen bychom bloudili ve slepé uličce prázdnoty. Ze získaných zkušeností z minulosti se nejlépe člověk poučí a inspiruje. Stará přísloví jsou tak platná, ba dokonce často tak nadčasová, že se jimi držíme i v současné době. Mají svá logická opodstatnění, vycházejí často s praktických zkušeností našich předků. Kdybychom je nepovažovali za hodnotná, dávno by se na ně zapomnělo. Rád si pořídím nové koště, nechci stát na místě, ale nechci jen věřit pouze dnešním moderním příručkám o životě. Proto čas od času na staré koště opět sáhnu, což často pomáhá.

Rozumím jen první části, která se běžně říká a je to pravda. Ačkoliv ani tomu prvnímu moc nerozumím. Přece když např. přijdu do nového zaměstnání, tak dělám se stejným nasazením jak první měsíc, tak poslední rok, nebo ať mě někdo kontroluje nebo ne. Snad je malinký rozdíl jen v tom, že první měsíc si netroufnu jít na neschopenku, i když jsem třeba marod a hazarduji tak se zdravím.

A teď mám zkaženou křížovku. Díky za nic.