Myslíte, že při pandemii španělské chřipky lidé podobně pyskovali a polemizovali, kdo je jejím viníkem?

Já si tedy na období po 1. sv. válce moc nepamatuju, ale myslím, že tehdy byli lidé zvyklí držet hubu a krok, viníka nehledali, jen tiše a odevzdaně trpěli. Dnes nadávají na všechno, včetně toho, že mlha není dost hustá (jó, to za mých mladých let…) a že na sousedovu zahradu slunce svítí víc jemu, než mně. Upřímně řečeno se docela divím, že dnes lidi nemají z pandemie strach. Ó, má svatá prostato! Snad pod vlivem různých katastrofických sci-fi románů jsem očekával, že dojde k panice. A ono nic. Naopak někteří volové vědomě napomáhají šíření viru. Ač ateista, v duchu se modlím, ať vakcíny zaberou.

Pamětníky asi najdeš těžko, ale pokud mi dnes neustále někdo tvrdí, že laboratoř je příroda, vím, komu nemám věřit.

Byla tady ještě rakouská disciplina a nebyla možnost do všeho kecat.

Upravil/a: quentos