Může se introvert změnit v extroverta?

Temperament je vrozená složka vaší osobnosti. Je to vlastnost, ta se nedá změnit, ale lze ji ovlivnit. Škoda, že jste neuvedla, zda znáte svůj typ – melancholik si flegmatik. Ti patří k introverůtm.

Projev temperatmentu můžete ovlivnit tím, že se budete :

• snažit využít své kladné vlastnosti
• zmírňovat či omezovat ty, které se nám nelíbí
• uvědomit si, že vlivem výchovy či sebevýchovy je možné je usměrnit
• že chcete, tedy uplatnit vůli

Není to snadné, protože člověka ovlivňuje prostředí, rodinná výchova atd.
–
Opakuji. Vím i z vlastní zkušenosti. Základní povahová vlastnost člověka se nemění
Můžete však vlastní snahou ovlivnit své návyky a zvyky, jednání a konání.
–
Pokud se vám to nepodaří, berte to tak, že jste se jako introvert narodila, takže jste, jaká jste. To, co o vás říkají spolužáci, je jejich problém. 'Že se třeba předvádějí, vám nemusí vadit. Když se vám jejich vtipy líbí, zasmějte se. s nimi.

Vy jste za sebe odpovědná, děláte to, co vám vyhovuje. Hlavně když jednáte slušně. Jako introvert máte jiné předmosti, ty extroverti nemají. Mají samozřejmě jiné zážitky, zkušenosti, jiný život . Ale víte, zda jsou spokojeni? Není to třeba jen přetvářka? . Proč se chcete posuzovat t podle nich? .Jste jedinečná, nikdo jiný takový není. To je vám málo?

.

–

Máš své zájmy a koníčky, baví tě něco jiného než tvé spolužáky.
To je přece v pořádku. Podle mne je dobře, že jsme každý jiný.

Pokud něco nemáš ráda, a dáváš-li přednost něčemu jinému,
než ostatní, není přece potřeba to měnit jen kvůli tomu, aby si
ostatní nemysleli, že „jsi divná“.

Podle mne je třeba divný ten, kdo nemá pochopení pro druhé.
Ten, kdo než by se zamyslel, radši o někom nebo o něčem
prohlásí, že to „je divné“.

Proč bys ráda byla extrovert? Co tě u extrovertů přitahuje?

Základní povahové vlastnosti ani temperament změnit nemůžeš.
Můžeš ale natrénovat určité modely chování pro určité situace.
Časem ti ani nepřijde, že natrénované chování nevychází z tebe.

Natrénovat ale můžeš jenom něco (ale ne to, co nemáš ráda,
nebo co se ti nelíbí) a půjde pouze o změnu chování/vystu­pování.
Základ – povaha a temperament – zůstanou.

Budeš-li se snažit změnit něco, co změnit nelze,
ztratíš spoustu času a úspěchu se nedobereš.

Velmi často se lidé mění z extrovertů na introverty, třeba po nějakém trauma, kdyby třeba před tvými spolužáky několik hodin mučili a popravovali jejich rodiny, většina z nich by se změnila na introverty, resp. by se chovala, jako introverti, ovšem byl by to následek toho trauma.
Takto se můžeš nutit se chovat jako extrovert, ale nikdy jím nebudeš, vždy za tím bude to nucení.
Nicméně hlavně v mládí se hodně mění preference, tudíž změna do konce puberty může nastat, od té doby už by to byl jen následek nějakého jiného aspektu.

Mě osobně přitahují tiché typy, nejlépe ještě takové ty deprimované typy,
s kterými sice není sranda, ovšem můžu jimi krmit zlé dvojče ve mne.

Normalni jsi, o tom nijak zvlast nepochybuj.. A stejne tak jak zivotni situace delaji z extrovertu introverty, jde to i naopak. Rozhodne bud sama sebou a nesnaz se neco hrotit, o to by to pro tebe bylo neprijemnejsi jelikoz by ses s nejvyssi pravdepodobnosti zbytecne dostavala do trapnych situaci.. ;)

Introverze/ex­traverze je základním povahovým rysem. Proto ho nelze výrazně měnit. „Léčba šokem“ může „uspět“ leda v opačném směru – takže se po nějakých trýznivých zkušenostech z člověka původně otevřeného, lehkomyslného nebo rozjíveného stane člověk uzavřený, mlčenlivý a samotářský. Na druhou stranu jsou lidé, například herci, kteří, ač jsou založením spíš introverty, dokáží „před kamerou“ zahrát i roli postavy dost extrovertní. Samozřejmě je to jen na ten výstup nebo představení. Trvale, v životě, hrát někoho jiného se nedá vydržet. Ale pro styk s nepříliš ohleduplnými extroverty je dobré takové chvíle natrénovat. To se dá.

Nejsi divná a je vás/nás víc. Jsi jen jiná než oni extroverti. A zatímco ty jsi tichá a uvážlivá, oni jsou hlasití, ukecaní, sami sebe neovládají a s naprostou samozřejmostí a i drzostí si formují svět podle sebe a ostatní hodnotí podle sebe. O introvertních lidech není tolik vědět, nejsou tolik slyšet, hůře se navzájem hledají. Píšeš „Spolužáci si vsak o mne mysli…“. Opravdu všichni spolužáci nebo jen ti nejhlasitější? Není ve třídě někdo, třeba introvertní, kterého není hned slyšet a po kterém se budeš muset sama rozhlédnout, s kým najdete zajímavější témata k občasnému popovídání než s těmi, co dělají kravinky a pomlouvají? A neměl by se stydět spíš ten, kdo pomlouvá a vyrušuje nebo vnucuje svoje způsoby ostatním? Nejsi povinna se jim přizpůsobovat. Věz, že čtení nebo tvorba užitečných předmětů Ti dá víc, než když budeš asistovat nějakým povrchnostem, které nepovažuješ za správné.

Máte poblíž knihovnu nebo kluby či kurzy pletení apod? Možná právě tam potkáš někoho klidného a přemýšlivého, s kým stojí za to strávit nějaký ten čas.