Avatar uživatele
hapiky

Může být, či je mír vedlejší produkt války?

Válčit se může o různé věci: suroviny, území, ideologii apod. Když je cíl války dosažen, tak kromě cíle vznikne i vedlejší produkt mír?

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? annas před 942 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Mír je opakem války ale nejde jen o mír poziltivní, ale i negativní. . Záleží na tom, co kdo považuje za mír

Antoine de Saint-Exupéry
https://www.da­tabazeknih.cz/ci­taty/antoine-de-saint-exupery-135?id=6
Vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím.

„Válka je něco, co vytváří dav, národ, politikové, ideologové církve. Mír musí vytvořit každý jednotlivec.“ — Osho

Zdroj: https://citaty­.net/citaty/10092-osho-valka-je-neco-co-vytvari-dav-narod-politikove/

Třeba druhá světová válka měla dva konce. V květnu skončila v Evropě, v září v Japonsku. Od roku 1947 do 90., let 20. Století probíhala tzv. studená válka mezi USA, SSSR a státy tzv. socialistického bloku
Šlo o vojenské a politické napětí mezi oběma bloky. Byl to mír negativní či poziltivní?

Každá stránka má rub a líc.

Vzpomeňme si na slova spisovatele Orwella z romáu 1984 „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ . Před 75 lety poprvé vyšlo jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury. George Orwell v něm varoval před nebezpečím cenzury, vymývání mozků a absolutní kontroly obyvatel. Co by asi napsal dnes? Jenomže ono se nás týká. Víc než by se mohlo zdát.
Totiž tam, kde se lže (třeba i z nevědomosti) si lidé přestávají věřit. Kde si nevěří, tam se bojí

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
_Bůh_

Hapiky = nový Aristoteles

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Disraeli

„Skutečným cílem války je mír.“ Mír není žádný vedlejší produkt, válka má za cíl hlavně mír a ty ostatní věci jsou spíš vedlejší (v konečném důsledku). Je jedno, proč se bojuje, jaký je casus belli (zda a jak moc oprávněně nebo spravedlivě), jak se bojuje, jakými prostředky. Bojuje se, aby se bojovat nemuselo. Boje můžou začít kvůli různým důvodům a pro různé účely, zahájení války klidně může být idiotské a podobně. Ale tím hlavním a konečným cílem je dosažení míru (jak moc spravedlivého… to je zde taky jedno. Poitnou prostě je, že válka spěje, končí a vrcholí mírem – zastavením bojů zůčastněných stran za nějakých podmínek).
Ať jsou různé faktory války i zúčastněncýh stran jakékoli, válka nepotrvá věčně, vyčerpává a hlavním i konečným záměrem bude vždy nakonec nastolení míru – a doba před ním je už jen o hledání cesty, jak ho docílit. Podmínky jsou též vědlejší, účely války můžou a nemsuí být naplněny – ať už jsou některé z ncih splněny (alespoň pro jednu stranu) – spějou k jediné věci – k míru. I vítězství i prohra (nekteré ze stran) i dohoda znamená hlavně mír, zastavení bojů.

Bojovat se může z různých důvodů a může mít hromadu účelů (cílů k dosažení), ale ať už bude průběh jakýkoli, ať už bude vyhárvat kdokoli a i podmínky můžou být jaké chcou, vždy nakonec skončí jediným způsobem, mírem.
„V míru se připravuj na válku, ve válce se připravuj na mír.” Mír může trval jakokli dlouho, absence války může být velmi dlouhá a třeba k ní nemusí dojít. Připravenost k válce v době míru nmůže zajišťovat, že k válce nedojde. Jakmile už ale válka je, tak jednou skončí a NĚJAK dopadne. Konec války vždy znamená mír, vyhlášení míru.
Konec míru znamená válku, konec války znamená mír. Avšak mír nemusí být narušen a může být trvalý stavem. Mír tedy nespěje ke konci (nezbytně opravdu nemusí, může to být přirozený stav), kdežto válka vždy spěje ke konci a k míru. Vrcholem a účelem míru totiž není válka (naopak udržování toho stavu), ale vrcholem a účelem války mír je.

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Disraeli

Každopádně mír NENÍ přirozený stav (nevhodně jsem to formuloval), avšak měl by být cílem a smyslem společnosti a civilizace. Jinak se dá na mír nahlížet jako JEN na pauzy mezi válčením… nehledě na to, na jak mírumilovné a od přírody spravedlivé si hrajeme, pokud není ve společnosti řád, socilizace a daný stav se neudržuje (což znamená, že jinak není přirozený), tak je zde chaos, hostilita, zvířeckost, násilí. Ve státě nebo i mezi státy (stát je zde jen pojem pro vymezení území, jinak je to z pohledu společnosti a lidské přirozenosti jedno).
V jistém smyslu je přirozenější válčení, rozepře, bitvy, ale cílem by měl být mír a jeho udržování a rzohodně lepším stavem civilizace je mír. A stejně jako se ve státě udržuje pořádek a dodržování zákonů, tak není nemožné, aby se udržoval všeobecný mír. Navzdroy přirozenosti.
Mír je (MŮŽE být) přirozený stav vyspělé civilizace, ve smyslu, že jsou lidé dostatečně rozumní a vyvinutí, aby mezi sebou neválčili a potlačili tu přirozenou lidskost (stejně jako potlačili/omezili, do jisté míry ovládli pudy – sexuální a jiné a nedopouštěli se zvěrstev, vytlačili negativní vlastnosti a soustředili se na pozitivní zvyky).

Historie lidstva od jeho počátku, je historie válčení (v době primitivních společností minimálně neorganizovaných bojů mezi sebou). A i v dnešní době je po celém světě bojů požehnaně. Za poseldních 70 let těch větších bojů podstatně ubylo jen z jediného důvodu. Lidstvo k tomu bylo donuceno, aby nevyhynulo (jaderné zbraně a vůbec ZHN). Válčení se totiž v minulém století stalo mnohem devastujícím a nám nezbývá, než ho omezit na nejvyšší míru. Abychom vůbec přežili (agrese a další podobné emoce a pudy jsou potlačené zase spíš pudem sebezáchovy, spíš než rozumem… častečně jejich spojením – kvůli jednoduchému logickému odůvodnění – ale s převládáním pudu sebezáchovy a tedy smyslu života = jeho zachování).

Nový příspěvek