Musí u vás problémy vygradovat, abyste je řešili, nebo každý problém řešíte už v počátcích?

Já se rozhoduju podle důležitosti, pokud je to nějaký maličký problém, který ani ve skutečnosti není problémem a nestojí za to, tak na něj kašlu.
Jinak se snažím dělat vždycky to nejdůležitější, nejproblematičtější a nejtěžší jako první.

Víš, jak říká Einstein: „Inteligentní lidé se snaží problémy řešit, geniální se je snaží nedělat!“ Lepší je nemít problémy… samozřejmě se jim nedá vyhnout, ale když už jsou, tak je nejlepší se jich, co nejdrřív zbavit. Určitě je to mnohem lepší než to pořád odkládat, čekat a nechávat to mezitím narůstat (spolu s našimi obavy, stresem).

Prokrastinace je jen hezčí slovo pro lenost. Vím, že se to udává jako něco jiného a že to má jiné fakktroy, ale každopádně je to odkládání nějakých činností, povinností a v tom přece ta lenost (taky) spočívá.

Upravil/a: DoTazatel

Stejně jako u DoTazatele je pro mě hlavní charakter a důležitost problému. Navíc – kraviny mají tendenci „vyšumět“ časem samy. Kam bych se dostal, kdybych měl řešit VŠECHNO, to by den musel mít 150+ hodin! (a MOŽNÁ by ani to nestačilo) ;) :D :D

Člověk s životními zkušenostmi, by měl umět různým problémům předejít. Je to o předvídavosti. Samozřejmě, že to ale nelze vždy.

Nejsem zastáncem zametání problémů pod koberec ani neřešení příp. technických problémů na zařízeních domácnosti. Italská domácnost je můj kamarád a pokud mě napadne možnost jak závadu opravit, bez váhání si to zajdu ověřit třeba ve tři ráno.