Avatar uživatele
IBI05

Mohu mít celý život jednoho kluka? Existuje láska na celý život?

Dobrý večer, přemýšlela jsem nad tím zda je možné být s partnerem celý život jestliže s ním chodí dotyčná dívka například od 16ti let.
Okolo sebe pozoruji lidi co jsou spolu 20 let a více a začali spolu chodit v 16 teď mají děti a jsou manželé. Mamka mi říkala že není moc dobré mít jednoho stálého partnera. Je mi 16 měla jsem vztah který trval 3 měsíce, teď mám vztah který zítra bude dvouletý. Je možné že s partnerem zůstanu napořád?
Občas se hádáme, jako kluk je to pro mě nic moc ale jako partnera si ho umím velice dobře představit.Prožili jsme toho spoustu a hodně věcí si odpustili. Docela mě představa že s ním budu na celý život děsí, ale sám mi říká že si mě vezme a budeme mít děti za 11 let.
Je to možné? Nebo jaký máte k tomu postoj..
Doplňuji:
Nic moc zní strašně pardon. Chtěla jsem napsat že ho miluji :)

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: IBI05

Zajímavá 0 před 4319 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
iceT

Nic moc znamená,že to není žádný krasoň?Fakt to zní stašně.A krása je pomíjivá celkem rychle.
Klidně můžeš mít jednoho partnera na celý život,ale jde o to,abys pak třeba časem neměla ty sama pocit,že ses o něco ochudila,že bys taky chtěla poznat i jiné muže,získat i jiné zkušenosti,protože totéž taky časem může pocítit i on,že by chtěl poznat i někoho jiného,obzvláš­ť,když jsi uvedla,že je ti 16 a jste spolu dva roky.Ale už za ty dva roky se docela znáte,víte,co od sebe navzájem můžete čekat.
Proč tě děsí představa,že s ním budeš celý život?Za takových deset let budete oba starší,vyzrálej­ší,předpokládám,že spolu ještě nebydlíte,ale i společné bydlení dost ukáže-třeba že se k sobě nehodíte.Společné bydlení vyžaduje ústupky na obou stranách,kompro­misy,sehranost a spoustu dalších aspektů,ale teď je nepoznáš.Teď je to jen vodění se za ručičky,chození do kina,někam za zábavou,ale třeba se nevídáte každý den,tak jste si vzácnější.
Jedna moje známá má partnera asi 12 let a považ,že spolu nebydlí,vídají se třeba tři čtyři dny,kdy spolu stráví nějaký čas,a oba se pak vracejí domů,oba ještě bydlí u rodičů.Osobně toto nepovažuju za žádný vztah,protože ten každodenní kontakt mi tam prostě chybí,ale to je jejich věc,mě se to netýká,mám svůj život zařízený jinak.
Moji rodiče jsou spolu od máminých 17 a to je už 38 let.Byly bouřky,to nepopírám,možná to není až tak dokonalý svazek ,ale ani jednoho by nenapadlo se dát rozvést.Moje babička byla s dědou celý život až do jeho smrti,a to byl snad pro babičku očistec na zemi,ale taky se nedala rozvést,víra a obřad v kostele to nedovolili,a myslím,že ve skutečnosti milovala někoho jiného…Jenže dneska je jiná doba,na rozvod po x letech společného soužití se nepohlíží jako na společenské faux-pa.takže rozhodnutí jak naložit se vztahem je jen na tobě…

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
anonym

V šestnácti máš dvouletý vztah? Tohle jsou léta dospívání, dozrávání, nabírání zkušeností a hledání sebe sama. Myslím, že není moc dobré mít takový dlouhodobý vztah a plánovat si společný život se založením rodiny atd.v tvém věku. Nemyslím tím, že bys měla být nějak promiskuitní, ale s největší pravděpodobností se rozejdete (už v současnosti ve svých 16letech nejsi nikterak bláznivě zamilovaná,
a to je přesně na to věk) ale zdá se, že k naplnění vašich plánů ani nedojde. Nevím, kolik let je tvému partnerovi, ale píšeš o něm jako o klukovi, takže asi také v tvojí věkové skupině.
Jsi na světě 16let a co všechno jsi za ta leta prožila, naučila se atd. Dovedeš si představit, že za dalších 16let budeš stále partnerkou toho svého „kluka“,
nebudeš žít u rodičů, ale jenom s ním a vašimi dětmi. Až ti bude třikrát tolik, tedy 48let, budete se připravovat na to, že zůstanete s partnerem sami, dospívající děti vás postupně opustí a ty budeš na vrcholu svých sil a to i sexuálních, vedle stárnoucího, stále toho samého partnera?
Myslím, že jiné zkušenosti, zážitky atd. člověk potřebuje minimálně k tomu aby poznal, co je pro něj dobré. Aby je dovedl posoudit a vážit si jich. Často se stává, že jednomu nebo oběma partnerům začne cosi chybět až v době, kdy mají už rodinu a děti a to nebývá dobré.
Ano, znám takový případ kdy spolu dva lidé téměř vyrůstali a zůstali spolu až do vysokého věku. Jednalo se děti spřátelených rodin, poněkud uzavřená společnost, trochu poznamenaní náboženstvím, ty děti neměly moc na vybranou… Zodpovědnost a přísná výchova je držela pohromadě. Jen jejich bůh ví, zda spolu žili šťastný život a kdyby se naskytla příležitost vrátit čas, zda by i dnes jednali stejně. V každém případě působili spíš jako sourozenci než jako partnerský pár.

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit


Avatar uživatele
Lucijej

Ono to sice vypaá krásně. Ale až přijde krize středního věku, tak jednomu z vás, nebo oběma dojde, že jste si vlastně nic neužili a bute to schtít honem rychle dohonit… a pak už to bude horší, vzhledem k tomu, že jsi uvedla, že budete mít děti…
Četla jsem studii, kde došli k závěru, že celkově lepší, když se mládež vybouří do dvaceti let, než když pak začně „bouřit“ v pozdějším věku. Mládí je o sbírání zkušeností – i těch špatných a teprve podle nich by si měl plánovat svůj život.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
quentos

záleží na Vašem předchozím milostném životě. Pokud byl procházka rájem, není to, že by to teď vydrželo, příliš pravděpodobné. Člověk ai obyčejně, než potká „lásku na celý život“ , protrpí děsná muka; nikdo ji nedostane zadarmo.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
BANAN93

to je jen na vás jestli se postupem času sobě neomrzíte a jestli nebudete hledat něco víc … najednou si žena řekne že chce „hnízdo“ – barák a BMW X5 nebo X6 a je jí jedno jakej kluk jí to dá :D

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

no jestli tě ta představa společného života děsí, tak se zeptej mamky, ať ti tedy velmi jasně a velice podrobně vysvětlí, proč není moc dobré mít jednoho stálého partnera. Velmi pozorně ji poslouchej, podívej se, jak žije ona, a své obrázky si pak o tom všem udělej sama. Co by asi děsilo kamarádku,které by její mamka naopak říkala, že je velmi dobré mít jednoho spolehlivého partnara,co? ..jinak lásku na celý život můžeš mít k čemukoli,neboj.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Damiana

Teď jsem se od srdce zasmála tvému doplnění. On je nic moc jsi vysvětlila jako Miluji ho? Dokonalé!:-)))) A pak se mají lidé ve vztazích domluvit…:-)

Také tě nechci nabádat k promiskuitě, ale zbytečně se snažíš prožívat dospělost moc brzy. Nevím, jaké máš rodinné zázemí, jestli je pro tebe lepší odejít z domova co nejdříve a začít si vlastní život nebo jestli jen submisivně přijímáš rozhodnutí tvého partnera – viz za jedenáct let dítě (to mi připomíná Básníky…).
Doporučuji ti ve tvém věku o vztahu tak moc vážně nepřemýšlet. Nech tomu volný průběh, nestraň se jiných lidí, to, že ti „říká, že si tě vezme“ mi zní, jako bys ho brala jako jedinou tvou jistotu, vypadá to, jako by sis moc nevěřila. Vážný vztah v tak nízkém venku ti bere mládí. Pokud to vydržíš ještě nějakou dobu, časem se nebudeš orientovat mezi svou generací a může se najít nějaký vyčůránek, který tě pak opije rohlíkem. Pozor na to.

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Znám takový pár. Je to skutečně možné.
Doplňuji:
Dvojice, o kterou se jedná spolu začala chodit, když jí bylo třináct a on byl o tři roky starší. On byl její první kluk, ona jeho první holka. Kamarádila jsem s její starší sestrou a vím, že zpočátku z toho byla celá rodina hodně nešťastná. Jenže roky ubíhaly, Vašek šel na vojnu, vrátil se a potom se vzali. Jsou spolu dodnes.
Jak vypadá jejich manželství a jestli ty celé roky bylo vše v pořádku, to nevím. Jim ale každopádně stálo za to spolu zůstat. A to je hezké, protože už to trvá 40 let.

Upravil/a: anonym

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kerynka

Mám to uplně stejně od svých 15 jsem se svým přítelem rok a taky věřím že při stálém pracování na vztahu muže vztah fungovat hlavně aby nevyprchala ta láska,přitažlivost hádky ke vztahu patří! :)

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
TomTomáš1

Děsná muka jsem si už užil dostatečně v dětští a dospívání s rodiči – dva brutální rozvody, hádky, násilí i proti mne, citové týrání a vydíraní kdy mne používali jeden proti druhému.
Já jsem tedy už ve 14 letech věděl co rozhodně nechci (nevěděl jsem ale co chci, to až později). První platonický vztah jsem měl v 19 letech s dívkou 13, trval 3 roky. Ani jedna hádka, žádné nedorozumění, skvělé. Když jí bylo 15 plánovali jsme si kolik dětí a kdy. Pak kolem jejích 16 narozenin jsme se v dobrém rozešli a zůstali kamarádi co se svěřují, já byl ještě dost uzavřený a emočně nedostupný z těch traumat a ona si chtěla nezávazně užívat, chápal jsem to, někdo tu potřebu má, já ji neměl. A z lásky k ní se v klidu rozešel, po její spokojenost. Pochopil jsem že sexuálně se k sobě nehodíme a byl jsem rád že jsme si to dokázali vykomunikovat i když jsme sex nezkusili. Já jsem demisexuál a ona necítila že by měla problém s kluky na jednu noc. Srdce jsem měl na kusy, bylo to hodně těžké období kamarádství. Asi ve 20 ji kluci omrzeli a od té doby je z ní lesba, konečně zklidněná, věrná jedné přítelkyni a skvělá kamarádka. Při zpětném pohledu to vidím tak, že si nebyla jistá svou sexualitou a nechtěla trápit kluky vážnými vztahy. Má teď moc hezký vztah, mám ty holky jako vzor ideálního vztahu dvou lidí. Myslím si ale, že ona by měla asi s každým trochu normálním moc hezký vztah (také i její rodiče), je moc milá a vzájemně si pomáhali a motivovali (škola, sport atd…) a vlastně i pořád motivujeme. Její lesbický vztah byl pro mne vzorem který jsem dosud neměl a pak už jsem tedy i věděl co chci. A tehdy v těch už 28 letech jsem poznal další dívku 17, má podmínka vztahu byla že nebude mít žádný problém s mými kamarádkami a já budu respektovat její kamarády i ex. No a jsme spolu už 17 let a jsme si oba první sexuální partneři. Netoužíme zkoušet sex s jinými, ale citové vazby máme i na jiné lidi. Ohledně sexu víme že bychom si s nikým jiným nijak nepolepšili. Já měl sice ze začátku problém s orgasmem a někdy jsem ho i předstíral, takže po několika hodinách a několika jejich orgazmech jsme končili často na fyzické vysílení. Ale časem se poddalo a brzy byly i ty společné. Ohledně sexu si tedy rozumíme, ale to ostatní už není tak ideální a občas nějaké nedorozumění a hádka je. Asi proto si udržujeme i citové vazby na jiné lidi, já nežárlím a nedržíme se v kleci. Je mi tedy 45 let a měl jsem jednu sexuální partnerku a netoužím po jiné a doufám že to tak i zůstane.

Avatar uživatele
anonym

Tak jako Damianě se líbí doplnění otázky, já se nemůžu vynadívat na dva po sobě jdoucí příspěvky. Damianin a Nezajímáš mě. Mazala bych pro tentokrát prosila o chvilku strpení, ať se i ostatní uživatelé mohou pokochat! :))

před 4319 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

Krása!:-)) Konečně odborník!:-D

před 4318 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Jestli on to nebude ten „nic moc kluk“ ?

před 4318 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek
Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy