Mohla by se z Jupiteru, Saturnu nebo Uranu stát hvězda?

S rostoucí hmotností díky gravitačnímu hroucení dochází v jádru tělesa ke zvyšování tlaku a teploty, až podmínky při kritické hmotnosti umožní rozběh termonukleární reakce. Pokud těleso nutnou hmotnost nemá a není schopno ji časem získat, zůstane jen obří planetou, připadně protohvězdou (další krok směrem ke hvězdě), kde probíhá NEÚPLNÝ proton-protonový cyklus, jehož úplný zážeh ve všech čtyřech krocích je nezbytný (samotná deuteriova reakce se v důsledku výskytu izotopu ^2H relativně rychle vyčerpá).

Ergo nemáš podmínky pro ÚPLNÝ p-p cyklus (teplotu a tlak), nemáš hvězdu. Plynní obři v naší soustavě prostě nemají dostatek hmotnosti k tomu, aby se jim to povedlo.

Co se týká dráhy těles, tak ty jsou závislé na hmotnosti těles, to už víme od pana Newtona. Nikoliv na formě hmoty. Aby Jupiter mohl být hvězdou, musel by být výrázně hmotnější a od toho by se odvíjela i jeho trajektorie (gravitační zákon). Pokud by se ti nějakým sci-fi mechanismem podařilo (při zachování jeho hmotnosti) zažehnout termonukleární reakci v Jupiteru (podobně jako v románu Vesmírna odyssea [druhá] od A.C. Clarka), tak bychom měli na obloze „dvě sluníčka“, přičemž bývalý Jupiter by se pohyboval stále po své nynější dráze. Takový mechanismus ovšem neznáme ani teoreticky. 🙂

Je to jen opačný princip všech katastrofických příběhů, kdy se k Zemi řítí asteroid v kolizní dráze (hrozí srážka). Vystřelíme na něj jadernou zbraň, která z něj „kousek uždibne“ (potažmo změní jeho hmotnost, vůbec není třeba úplné zničení) a asteroid poslušně dle zákonů nebeské mechaniky změní dráhu, potažmo mine Zemi o statisíce km, chápeš? 🙂

Myslím, že to neni možné, že jeto nesmysl

Pro to, aby se z planety stala hvězda, by musela dosáhnout určité kritické hmotnosti, která by umožnila začátek jaderné fúze v jejím jádru. Tento proces je základem energetického výstupu hvězd. Pro planetu jako je Jupiter by to znamenalo, že by se musel zhruba 75–80× zvětšit. Saturn a Uran by potřebovali ještě výraznější nárůst hmotnosti.

Pokud by se Jupiter stal hvězdou, neznamenalo by to automaticky, že by přestal obíhat Slunce. Stále by totiž byl mnohem méně hmotný než Slunce, takže by na něm Slunce stále mělo silnější gravitační vliv. Na druhou stranu, pokud by se Jupiter zvětšil natolik, že by se stal hvězdou, mohlo by to mít dramatický vliv na celou naši sluneční soustavu a mohlo by to způsobit různé gravitační přesmykčení.