Máte tučnou chuť a tedy schopnost rozpoznat chuť tuku, která může být důvodem k obezitě?

Chuť rozpoznat chuť tuku asi tedy nemám. Ale vím že zvláště u jídel vařených a masných je tuk nositelem chuti. A chutná mi podstatně více i maso prorostlé, než úplně libové. zřejmě bych se pro podobný výzkum absolutně nehodil.
K druhé části otázky : Jednání uživatele Jugara ať už se týká nahlašování otázek, mazání odpovědí, které sice nic neporušují, ale mu se nelíbí,. stejně tak vkládání všelijakých rádoby vtipných videi z netu, i když je většina uživatelů už viděla před delší dobou, vytváření zmatených otázek na kdejakou zprávu z netu. Kterou si každý může přečíst a podobně, svědčí pouze o jeho tuposti a omezenosti a o jeho potřebě být stále viditelný a pokud možno středem pozornosti.

Možná z důvodu „obvyklého“ mizení otázek i odpovědí je dotaz na stránkách dvakrát: http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/mate-tucnou-chut-vite-ze-schopnost-rozpoznat-chut-tuku-muze-byt-duvodem-k-obezite …

k otázce:
Nemám :o) …
Nevím, co si mám představit pod pojmem „tučná chuť“. Pochopím tučnou konzistenci- cosi mazlavého. Jestli se to dá definovat pojmem chuť? Pro mě osobně je nepříjemná právě ona mazlavost než samotná chuť, je-li jídlo cítit (více než po čemkoliv jiném) právě po tuku, vadí mi…

Z jiného článku ( http://www.no­vinky.cz/zena/zdra­vi/147785-vedci-objevili-patou-chut.html ) se lze dočíst o chuti vápníku. I přes to, že je definována jako hořká, lehce kyselá, dostala pro objevení receptoru, kterým vápník vnímáme, svoje „osobní“ pojmenování. I přes popis základních chutí.
Povidla jsou sladká. Budu-li lempl, budou i mírně připálená (-nahořklá), ale i přes všechnu švestkovou chuť bych jim přívlastek povidlová nedala. Určitě ne v definici „základní chutě“. Osobně mi to přijde trochu jako s barvou- jsou základní, jejich smícháním dostanete další barvy, ale už se za základní nepovažují. Chuť- dle článku- ano..

V jiném článku jsem našla definici chutě pálivé. Další článek ji však vyvracel, více než o chuť jde o dráždění receptorů bolesti. Podobně třeba jako u kopřivy. V obou případech si mozek podnět přebere jako „horký“.

V článku http://www.roz­hlas.cz/leonar­do/clovek/_zpra­va/mate-chut-na-tucne-jidlo--202353 o tučné chuti se mj. píše:„Když lidem ucpali nos a nepociťovali vůni tuku, jejich schopnost rozpoznat tuk klesla.“ Další pokusy nejsou přesně popsány. Jednou jsem viděla v televizi pořad, kde soutěžící měli uhádnout pokrm čistě podle chuti, měli zavázané oči, ucpaný nos. Málokomu se podařilo správně identifikovat potravinu čistě z chuťových poznatků. U spousty pokrmů se jim díky absenci čichu z oblíbených potravin staly potraviny, které jim nechutnaly. Říká se, že jablko, cibule a brambory chutnají úplně stejně, rozdíl vnímáme právě díky rozdílnému aroma… Vůně chuť doprovází od jakživa, spousta lidí čichá k jídlu dřív než ho vůbec ochutnají. Jsme-li nastydlí, máme-li chřipku, nemáme ani moc chuti k jídlu, vše chutná- kvůli absenci vůně- stejně…

Ale abych se svým laickým pohledem nebyla až tak kritická- vezmu-li z definice chuti (http://zdrava-vyziva.zdrave­.cz/chut-jeji-vnimani-a-vyznam/), že :„Centrum vnímání chuti je v temenním laloku mozkové kůry, kde se také tvoří výsledná, námi vnímaná chuť. Ta je ovlivněna mnoha faktory, jako je složení jídla, jeho konzistence, ale i vzhled a vůně.“, může být tuková chuť jakýmsi „evolučním zbytkem“, kdy tuk v potravě znamenal především maso, tedy dostatek jídla (energie, tukových zásob…) pro všechny. Nebo naopak- z podobných důvodů- „evolučním pokrokem“ :o)

Proč tu je stejná otázka podruhé?