Máte někdy chuť pomstít se?

Ne, pomsta je újma na vlastním zdraví za cizí blbost. 🙂

Ja si jen pomyslim, ze mu to vrati. To mi uplne staci.

Upravil/a: yuko

… někdy??? … si děláš srandu ne ??? … furt, a když ne, tak se momentálně mstím …

Chuť mám dost často, ale nějaké skutky tohoto typu nevykonávám. Vím, že přemýšlení a nějaké plánování pomsty by mě zbytečně vysávalo a je to stejně k ničemu. Takže pomsty nedělám. Ale co se týká nějakých slovních potyček, držím se “Jak kdo ke mně, tak já k němu”. V tomhle si na mě nikdo nepřijde. Hubu mám prořízlou. 😁

Když je člověk „správný prase“, nění k pomsttě žádnej důvod. Většinou nemá kde a komu se mstít.

To, že se člověk za provedenou křivdu nepomstí, jej právě staví nad toho, kdo mu ublížil.

Já nemám pocit, že mi někdo ubližuje, tudíž ani potřebu se mstít. Když už mě někdo vytočí, tak je to proto, že je to blb. A blbům netřeba se mstít. Na blby je třeba si dávat pozor.

To víš, že mám. Pomsta uvádí svět do rovnováhy. Odepřít si pomstu je jako fackovat sám sebe.

Bane..za studena to není ono..
Mým sousedům se už dlouho vaří voda !
A já se budu s potěšením dívat až v ní budou :)

Pomsta ma množstvo tvárí…
ale mstiť sa na nevinnom, na deťoch za hriechy rodičov, dokážu len ľudia, ktorí nectia život…
Dokážte sa pomstiť tým,
čo stavajú vám prekážky,
svojou vôľou, svojou životnou silou,
svojim prekonaním týchto prekážok,
že ste ľudia dneška, budúcnosti
a oni, nectní, zostali len minulosťou.

Nejlepší to nechat až se sama vyskytne příležitost.
Žít jen pro pomstu není život ale utrpení.

Ale no tak Keplere…, nevíš že pomsta je jednou z ubohých forem pohnutek lidského jednání, z etického hlediska je neakceptovatelná a vůbec je příznakem NÍZKÉ duševní osobnostní vyspělosti? Blá blá blááá – asi proto je tak FAJN! :)

Musíš rozlišovat pomstu pasivní (tzv. „počkám si, však přijde čas, pak si přihodím své polínko do ohně“) a aktivní, jejíž management máš plně ve vlastních rukou.

Ta první je spíš neuspokojující (jakkoliv se jí kvůli tomu vzdávat je zbytečné, pokud si někdo naběhne a „naservíruje se sám až na talíř“), ta druhá je naopak VYSOCE USPOKOJUJÍCÍ (když s někoho vlastní zásluhou/přičiněním rozběháš, natáhneš mu přes cestu drát a pak jen sleduješ z první řady s popcornem to představení) ;) :)

Fakt je, že bez ohledu na etiku a morální kritéria k pomstě MUSÍŠ přistupovat PRAGMATICKY, tudíž nějaké z pomsty plynoucí uspokojení (jakkoliv je fakt fakticky MOC FAJN ;) :D) bys neměl brát zřetel. Ber to jako bankovní ústav, jehož jsi ředitelem. Někdo si u tebe „založí vklad“ a ty mu na oplátku za jeho „důvěru“ vytvoříš takové podmínky, že i Koženého Harvardské fondy s jistotou desetinásobku budou vypadat jako lakomí škrti! A s během času úroky z vkladu klientovi utěšeně narůstají… ;) :D :D

Zapomeň na nějaké „křesťanské hodnoty“ (odpuštění, nastavit druhou tvář apod. cinty) – to je filozofie těch SLABÝCH, obětí, které z nouze (bezmoci) dělají cnost. Vede jen do pekla – na ránu se musí odpovědět ještě VĚTŠÍ ranou, pokud tak neučiníš, nejen že ničemu nepomůžeš, ale VLASTNÍ zásluhou (nečinností) si na sebe přivoláváš DALŠÍ „koště“! (ostatní POVZBUDÍŠ k tomu, aby s tebou zkoušeli vybabrat)

A co se týká „hmotné návratnosti“, na tu nehleď. Víš sám, že něco se prostě NEDÁ koupit/zaplatit a uspokojení z řádně vhozeného francouzáku do cizího soukolí je právě jednou z věcí, u kterých vynaložených prostředků či námahy NELITUJEŠ! To není ale rozhodující, tak či onak – s ohledem na pragmatický přístup je to MOC DOBRÁ investice/vyna­ložení prostředků! :)

Nebo jinak – víš, že u národů, které označujeme za „primitivnější“, kde uznávají vendetu, kde platí povinnost odpovědět na urážku bez prodlení nožem mezi sebou jedinci jednají mnohem KULTURNĚJI, s náležitou úctou a respektem? (Z PRAXE vědí kam může vést krevní msta trvající třeba i celé generace!)

To co můžeš pozorovat kolem sebe (způsoby lidského jednání) v takové společnosti prostě NEMÁ MÍSTO – a to jen kvůli opovrhované, zbytečně a neprávem dehonestované pomstě. Z tohoto hlediska chuť/nechuť k pomstě NEHRAJE roli, protože jde především o POVINNOST! :)

Na místo msty volím cestu spravedlnosti. Pokud mi někdo něco strašného provede (nebo mým blízkým), podám trestní oznámení. Pokud je to možné, předtím se to snažím se škůdci vyřešit mimosoudně dohodou.

Pomyslím si „na každého dojde“. Už se mi to několikrát prokázalo.