Maminka která má miminko

je to tím,že maminka s tím dítkem cítí,když má kašel,je to jako kdyby ho měla ona sama,no a je to tak se vším. Mimčo je smutné,je smutná mamka,no prostě vše s tím broučkem prožíváme naplno.

Miroslavste, to se těžko vysvětluje, ale děláme to téměř všechny. Dokud jsem sama nebyla matkou, připadalo mi to stejně divné, jako Vám. A ejhle. Narodil se se mi syn a jako mávnutím proutku jsem ze dne na den začala mluvit tímhle způsobem.
Snad je to tím, že jsme v tom začátku takové „rozněžnělé“, ale zároveň se tomu snažíme podvědomě trochu bránit. „ON/ONA má kašel“, nám připadá moc tvrdé, v poměru k malinkému miminku, ale opakovat furt do umdlení zdrobnělinu jména, je taky pro dospělý mozek přehnané.
Nebo snad tím, že s miminkem ty neduhy, ale i úspěchy prožíváme – jsme s ním celých 24 hodin denně a každou vteřinu vnímáme všechno, co prožívá to miminko. A dost se nás to týká.
Ale to je můj názor…

My chlapi to asi tezko pochopime,ale je si treba uvedomit,ze kazda ta mama nosila to nase mimco 9 mesicu pod svym srdcem a to je myslim,jiz nejaka doba,kdy byly jedno telo.

v psychologické literatuře se to nazývá „rodičovský plurál“

nevím čím to je.ale take říkam,že máme rymu,teplotu atd…dříve jsem to také nechápala.ale prostě nevím jak to mám vysvětlit,bych za své dětsko i dýchala kdyby to šlo…
a před porodem si člověk aspon tedy ja hodně věcí nepřipustil,ne­uvědomil,nevi­děl…nebo nechtěl vidět…
když přijde dětsko tak už to nejde.jen tím chci řict,že jsem se porodem změnila,mám zodpovědnost za dětsko.9měsícu jsem nosila dcerku v bříšku a je to nepopsatelny pocit.a tím take se o dcerku bojím,aby se ji třeba něco nestalo atd…svoji dcerku miluji z celého svého srdce,je to pro me to nejcennejši co mám…

pretoze to dieta bolo 9 mesiacov v matke a trosku dlhsie potrva kym bude vraviet ze to miminko bolia zubky apod. je to zvyk ale nie kazda mamka to vravi