Vážení učitelé, rodičové a milí žáci,
chci vám všem poděkovat za celou 9.B, že jste přišli na naše společné a
bohužel i na naše poslední vystoupení.
Před devíti lety jsme naši školu ani neznali. A bohužel dnes tady stojíme před Vámi naposledy.
Je až k neuvěření, že už uplynulo 9 let. Uteklo to jak voda, ale co se dá dělat. Přece každý začátek musí taky někdy končit. Každý z nás si vybral jinou cestu, kterou bude následovat. I když se část z nás někdy potká, už to nebude nikdy ono.
Už se nikdy nesejdeme ve stejné třídě, nebudeme se už spolu smát zážitkům z prázdnin, nesedneme si vedle sebe do lavic, už to nebude nikdy dřív, jak jsme byli za ty roky zvyklí. I když se někdy vrátíme si zavzpomínat do naší školy nikdy to nebude jako dřív. Nikdo už na nás nebude volat, abychom se přezuli, uklidili třídu, byli zticha atd.
Na jednu stranu jsme rádi, že to tak bude, a už vás nebudeme muset poslouchat, na druhou stranu asi každý z nás tuší, že nám to bude chybět.
Někdo, kdo nám řekne, co máme dělat. Přestože jsme to třeba jako
pomoc nebrali, pomoc to byla.
A i když jsme od září prohlašovali „Už abychom byli pryč!“, dnes
bychom to možná malinko vzali zpět, abychom oddálili to neznámé, co nás
čeká a do čehož už půjdeme sami.
V této škole jsme spolu strávili devět nezapomenutelných let.
Naučila nás žít v kolektivu, respektovat a tolerovat ostatní a třeba se i zasmát sami sobě. Získali jsme tady hodně nových kamarádů, ale i nepřátel. I to nám však pomohlo. Museli jsme se smířit také s tím, že už si nemůžeme dělat, co chceme, že máme své povinnosti a že jsou tady další lidé, které musíme poslouchat.
I v té naší třídě nebyly vztahy s učiteli vždy ideální. Čím jsme byli starší, tím víc věcí se nám nelíbilo a tím drzeji jsme dávali najevo své názory. A proto bychom se vám za některé problémy tímto chtěli omluvit.
Po několika učitelích ze současného učitelského sboru se nám bude
stýskat hodně, po těch ostatních už tolik ne. Za celou naši třídu bych
však chtěl nyní zdůraznit jméno jednoho pana učitele, který nám bude
chybět opravdu moc. Poděkování patří našemu panu třídnímu učiteli
Janu Svobodovi.
Na závěr bychom vám všem chtěli ještě jednou poděkovat, že jste to
s námi vydrželi a že jste nás dovedli až sem.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 0 před 3842 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Nevhodné užití podmiňvoacího způsobu – jeho užití záleží za určitých okolností. Ty okolnosti nastaly, takže děkujete, nikoliv chtěl bych poděkovat atd.
Chtěl bych zdůraznit – přece chci, jebo zmíním …
Na úvod – vhodnější, potěšilo nás, že jste se dostavili v hojném počtu a přišli se rozloučit ..
Na závěr poděkování učitelům, řediteli a rodičům. a za účast .
Jsou to vaše myšlenky, vy je budete číst. Opakujete nejen slova, stylistické celkově slabé … musela bych opravovat každou větu …
0 Nominace Nahlásit |
Docela tristní výsledek vzdělávacího pokusu. Inu, čemu vás páni učitelé naučili, tím ať se napříště poučí. Nezávidím.
0
před 3842 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek